Než se mi narodil syn, ani ve snu by mě nenapadlo, co to pro mě bude znamenat. Překvapilo mě, že svět rodičů není zdaleka tak jednoduchý, jak bych si dříve myslela.

Jen samotná péče o potomka je poměrně náročná. Novopečená matka se musí naučit jak jej utišit, nakrmit, přebalit. K tomu musí zajistit, aby se sama občas najedla a domácnost jí nespadla na hlavu.

Jenže tím to zdaleka nekončí. Dnešní rodiče mají tisíce možností a způsobů, jak pečovat o své dítě. Mohou si vybrat, jestli půjdou cestou kontaktního rodičovství nebo jim je bližší klasická výchova. Mohou se rozhodnout jestli kojit nebo nekojit, očkovat nebo neočkovat, dát či nedat dítě do školky. Když už zvolí školku, jakou mají vybrat? Montessori, Waldorfskou, lesní, státní, soukromou nebo úplně jinou…?

Rozhodnutí, která musí rodič udělat, je už od začátku hodně. Situaci komplikuje i to, že různých návodů je snad ještě více.

Když se můj syn chtěl první tři měsíce téměř neustále kojit, trávila jsem spoustu hodin na internetu a pročítala všechny možné stránky o výchově dětí. Postupně jsem zjišťovala, že rady a tipy lze najít opravdu o všem.

Jen v oblasti, která mě osobně zajímala nejvíce, nebylo jednoduché dobrat se souvislých informací.

Měla jsem pocit, že mě občas okolí, včetně lékařů, tlačí do postupů, které se mi příčí, a potřebovala jsem rychle argumenty.

Chtěla jsem si ujasnit, jaká práva jako rodič mám. Co vše například v porodnici zdravotníci mohou a jaké nástroje mají, když chtějí, aby rodiče jednali tak, jak potřebují.

Hledala jsem jednoduchý návod, jak se mohu bránit, když s jejich postupem nesouhlasím.

Rámcovou představu jsem samozřejmě měla. Podrobnosti jsem si ale musela důkladně a zdlouhavě vyhledávat.

Problém je, že rodiče často nemají povědomí o svých právech a právech svých dětí. Obzvlášť ve styku s „autoritou“ se nechávají vmanipulovat tam, kde být nechtějí.

Vím, že mnohdy není snadné ustát si své názory, i když jste o nich stoprocentně přesvědčení, zvláště pak ve vypjatých situacích.

Sama mám zkušenost, že jsem tváří v tvář lékařské autoritě zapomněla, co chci, až se z mého původně přirozeného porodu vyklubal medikamentózní porod končící akutním císařským řezem.

A tak mě napadla myšlenka vytvořit projekt „S právem na život“ zabývající se právy rodičů a dětí. Uvědomila jsem si, že právě prostřednictvím blogu lze velmi dobře šířit informace o úskalích rodičovství a právech a povinnostech, které v konkrétních situacích rodiče mají.

Snažím se o to, aby rodiče, jako slabší strana, byli schopni domoci se svých práv sami už v okamžiku jejich porušení, nebo ještě lépe před ním.

Je možné domáhat se zpětně nápravy různými prostředky. Je to ale neefektivní, a hlavně:

K následku již došlo.

K čemu je finanční zadostiučinění za špatně provedený zákrok, když má člověk trvalé následky. K čemu je rodičce omluva za zpackaný porod, když má traumatizující zážitek na celý život?

Samotné dokazování v civilním řízení bývá složité. Těžko se zpětně ověřuje, v jakém rozpoložení byla rodička během porodu, jak komunikovala, jaká přání vyjadřovala, do jaké míry byla její přání autentická, jak mohla být ovlivněna medikací apod.

Vše navíc většinou probíhá ústně, beze svědků, takže dokazování u soudu může být prakticky nemožné.

Jen mizivé procento případů se před soud vůbec dostane, protože lidé už nemají sílu obracet se na právníky a podávat žaloby. Nezanedbatelná je i finanční náročnost takového soudního řízení s nejistým výsledkem.

Proto pokud má být ochrana práv slabší strany efektivní, je potřeba začít u zdroje porušení práva a ne řešit zadostiučinění až poté, co k poškození došlo.

Na svém blogu chci informovat rodiče o jejich právech v situacích, které je mohou při péči o jejich potomky potkat. Často vycházím i ze své vlastní zkušenosti.

Při tvorbě svých článků používám především právní předpisy a informace, dostupné v odborné literatuře, článcích nebo odborných internetových zdrojích.

Záleží mi na tom, aby si kdokoli mohl sám informaci dohledat nebo i rozšířit podle své potřeby. Proto mé články obsahují odkazy na citace odborné literatury či vysvětlivky, které jsou vždy uvedeny pod článkem.

Chci, aby čtenáři měli po přečtení mých článků  povědomí o tom, jaká mají práva. Zároveň aby také věděli, proč je mají a v jakém předpise jsou zakotvena. Aby nepoužívali při své obraně jen argument „Na to nemáte právo„, ale byli schopní věcně odkázat na příslušné znění zákona.

Doufám, že touto cestou usnadním rodičům jejich úlohu výchovy a péče o děti a vnesu alespoň trochu světla do nelehkého rozhodování.

 

Pokud chcete vědět, jak má vypadat skutečně informovaný souhlas v nemocnici, stáhněte si zdarma můj e-book Informovaný souhlas – vše, co potřebujete vědět, ale bojíte se zeptat.

Komentáře

Podobné články

Jak na poplatek za doprovod u porodu