Porod, pandemie COVID-19 a vaše práva

4. část

V současné době téměř každá porodnice provádí u ženy, přicházející k porodu, antigenní test na koronavirus. Některé ženy s tímto postupem nesouhlasí a chtějí vědět, na základě čeho tak porodnice činí a zda je vůbec oprávněna ženy k povinnému testování nutit.

Ze strany vlády nebo Ministerstva zdravotnictví ČR totiž žádné takové opatření vydáno nebylo (na rozdíl například od povinného absolvování testu v případě návštěv v domovech pro seniory, dostupné je zde). Je tedy absolvování testu na koronavirus při nástupu k porodu povinné?

Čtěte dále.

 

Karanténa, izolace a další protiepidemická opatření

 

Než se dostaneme k samotnému testování, je potřeba si ujasnit, jak fungují podle zákona různá protiepidemická opatření, se kterými se můžete setkat.

Nejprve tedy izolace a karanténa.

Izolace

Podle § 2 odst. 6 zákon a o ochraně veřejného zdraví (zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů):

„Izolací se rozumí oddělení fyzické osoby, která onemocněla infekční nemocí nebo jeví příznaky tohoto onemocnění, od ostatních fyzických osob. Podmínky izolace musí s ohledem na charakter přenosu infekce zabránit jejímu přenosu na jiné fyzické osoby, které by mohly infekční onemocnění dále šířit.“

Do izolace tedy půjdete, pokud máte pozitivní test na Covid-19. Přehledný informační leták Ministerstva zdravotnictví o tom, jak probíhá izolace a karanténa najdete tady.

Izolace může být nařízena v nemocnici nebo doma, záleží na tom, jak závažný průběh onemocnění má.

Karanténa

Podle zákona o ochraně veřejného zdraví existují 3 druhy karanténních opatření (§ 2 odst. 7):

  • karanténa, kterou se rozumí oddělení zdravé fyzické osoby, která byla během inkubační doby ve styku s infekčním onemocněním nebo pobývala v ohnisku nákazy (dále jen „fyzická osoba podezřelá z nákazy“), od ostatních fyzických osob a lékařské vyšetřování takové fyzické osoby s cílem zabránit přenosu infekčního onemocnění v období, kdy by se toto onemocnění mohlo šířit,
  • lékařský dohled, při kterém je fyzická osoba podezřelá z nákazy povinna v termínech stanovených prozatímním opatřením poskytovatele zdravotních služeb nebo rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví docházet k lékaři na vyšetření nebo se vyšetření podrobit, popřípadě sledovat podle pokynu příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví po stanovenou dobu svůj zdravotní stav a při objevení se stanovených klinických příznaků oznámit tuto skutečnost příslušnému lékaři nebo příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví,
  • zvýšený zdravotnický dozor, jímž je lékařský dohled nad fyzickou osobou podezřelou z nákazy, které je uložen zákaz činnosti nebo úprava pracovních podmínek k omezení možnosti šíření infekčního onemocnění.

Jak je vidět výše, karanténa jako taková se týká výhradně zdravé osoby nebo osoby, která byla v inkubační době ve styku s infekčním onemocněním. Je to preventivní opatření proti šíření nákazy ve společnosti. Do karantény tedy půjdete, pokud jste byli v kontaktu v infekční osobou. Pokud jste během karantény podstoupili test na koronavirus s pozitivním výsledkem, přesouváte se do režimu izolace. V podrobnostech viz algoritmus ministerstva zde.

Kdo rozhoduje o karanténě nebo izolaci?

 

Primárně rozhoduje vždy orgán ochrany veřejného zdraví příslušný podle místa výskytu infekčního onemocnění (§ 67 odst. 1 zákona o ochraně veřejného zdraví). Tím je krajská hygienická stanice.

Podle aktuálního mimořádného opatření ministerstva zdravotnictví od 21.11.2020 nařizuje izolaci v případě pozitivního testu na koronavirus také všeobecný praktický lékař (bod IV. mimořádného opatření).

Obecně ze zákona může izolaci také nařídit poskytovatel zdravotních služeb, pokud zjistí výskyt infekčního onemocnění nebo podezření na ně v ohnisku nákazy. Konkrétně může poskytovatel zdravotních služeb nařídit tato protiepidemická opatření (§ 64 z. o ochraně veřejného zdraví):

„Fyzická osoba, která onemocněla infekčním onemocněním nebo je podezřelá z nákazy, je podle povahy infekčního onemocnění zejména povinna

  1. a) podrobit se izolaci, podání specifických imunologických preparátů nebo antiinfektiv, potřebnému laboratornímu vyšetření, lékařské prohlídce a karanténním opatřením,
  2. b) dodržovat omezení, popřípadě zákaz užívání zdroje pitné vody, potravin a dalších výrobků podezřelých z toho, že obsahují původce nákazy,
  3. c) zajistit provedení nařízené ohniskové ochranné dezinfekce, dezinsekce a deratizace,
  4. d) zdržet se činnosti, která by mohla vést k dalšímu šíření infekčního onemocnění, a je-li běžnou součástí života, vykonávat ji tak, aby se riziko šíření snížilo.“

Pro naši aktuální situaci je podstatný bod pod písmenem a). Z něj je patrné, že poskytovatel může nařídit izolaci, všechna karanténní opatření vymezená výše a dokonce i potřebné laboratorní vyšetření, tedy například i antigenní testy na koronavirus.

Podmínkou ale je, že musí jít o pacienta, který onemocněl infekčním onemocněním nebo je podezřelý z nákazy. Kdo je podezřelý z nákazy? A může to být jakákoli rodička, která dnes, v pátém stupni „PSA“, přichází do porodnice porodit?

Jestliže je rodička podezřelá z nákazy, např. měla v nedávné době rizikový kontakt a vykazuje některé z příznaků onemocnění, pak je nepochybně povinna podrobit se potřebnému laboratornímu vyšetření, tedy i testu na koronavirus, respektive porodnice je oprávněna jí takové vyšetření nařídit.

Co ale bezpříznakové ženy, které žádný rizikový kontakt neměly?

Jasná instrukce v podobě jednoznačného mimořádného opatření ministerstva zdravotnictví nebo usnesení vlády o přijetí krizového opatření pochopitelně zatím neexistuje.

Jak to tedy rozřešit?

Absolvování testu na koronavirus, pokud je autoritativně nařízené poskytovatelem zdravotních služeb, je nepochybně protiepidemické opatření, speciálně vymezené v § 64 zákona o ochraně veřejného zdraví viz výše:

„Osoba, která onemocněla infekčním onemocněním nebo je podezřelá z nákazy, je podle povahy infekčního onemocnění zejména povinna podrobit se (…) potřebnému laboratornímu vyšetření (…).

Jako takové je tedy speciálně upraveno v zákoně o ochraně veřejného zdraví včetně podmínek, za kterých jej lze uložit. Těmi jsou onemocnění infekčním onemocněním a hlavně podezření z nákazy. Ač je Česká republika v současné době považována za „ohnisko nákazy“ (jak vyplývá z mimořádného opatření ministerstva zdravotnictví zde), těžko lze uvažovat o tom, že by automaticky každá rodící žena měla být bez dalšího „podezřelá z nákazy“.

Usnesení vlády o přijetí krizového opatření nebo mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví ČR, které by ukládalo všem poskytovatelům zdravotních služeb provádět antigenní testy u všech rodících žen, přicházejících k porodu, neexistuje.

Není zde proto žádný formální důvod nebo nařízení, aby porodnice prováděly rodícím ženám při nástupu k porodu antigenní testy na koronavirus (jak tomu je např. v případě výše zmíněných návštěv v domovech pro seniory). A pravděpodobně se to touto formou ani neděje. Nepředpokládám, že by ženy disponovaly nějakým oficiálním „nařízením“ ze strany nemocnice podrobit se takovému protiepidemickému opatření.

Smyslem těchto testů před porodem je nepochybně ochrana personálu, ale i ostatních pacientů. Je to ale preventivní opatření, které si stanovil sám poskytovatel zdravotních služeb v rámci svých interních postupů.

Aby to bylo protiepidemické opatření, a tedy vznikala povinnost žen se těmto testům podrobit, musely by být splněny dvě podmínky (viz § 64 zákona o ochraně veřejného zdraví):

  1. žena onemocněla infekčním onemocněním, tedy je pozitivní na Covid -19 nebo je podezřelá z nákazy a
  2. opatření je prováděno v ohnisku nákazy.

Jak je uvedeno výše, druhá podmínka splněna je, protože Česká republika se za ohnisko nákazy nyní považuje.

První podmínka je také celkem jednoznačná. Pokud je žena pozitivní na Covid-19, pak není pochyb o tom, že je povinna se případnému protiepidemickému opatření uloženému porodnicí podrobit. Totéž platí pro případ, že je podezřelá z nákazy. Povinnost podrobit se potřebnému laboratornímu vyšetření pro každého vyplývá z § 64 zákona o ochraně veřejného zdraví (citovaného výše). Podezření z nákazy ale musí reálně existovat. Musí zde tedy být nějaké okolnosti, které odůvodňují obavu z nákazy a ty musí ošetřující lékař také dostatečně zaznamenat do zdravotnické dokumentace. Zpravidla tedy předchozí kontakt s nakaženou osobou nebo skutečnost, že žena přichází z nějakého epidemiologicky rizikového provozu.

Problém nastává u testování zdravých, bezpříznakových rodiček, které žádný z těchto rizikových faktorů nevykazují. Dohledat nějaký dokument, který by odůvodňoval, nebo ještě lépe přikazovat plošné testovaní zdravých žen, totiž není možné.

Jediné dokumenty, které se mi podařilo dohledat, a které se testováním bezpříznakových pacientů zabývají, jsou doporučení Ministerstva zdravotnictví ČR, které se ale věnují tomu, kdy je preventivní test indikován, nikoli povinnost pacientů se mu podrobit. Pokud je nějaký zdravotní zákrok indikován, neznamená to ještě povinnost jej podstoupit. Indikace znamená, že je zákrok medicínsky odůvodněn, je pro pacienta vhodný a je způsobilý dosáhnout kýženého výsledku.

Jedná se o tyto tři dokumenty ministerstva:

  • Stanovisko KS-COVID k testování COVID-19 bezpříznakových pacientů před přijetím k hospitalizaci, před léčebnými výkony a v souvislosti s překlady mezi poskytovateli zdravotní péče – stanovisko bylo naposledy aktualizováno k 29.5.2020. Reaguje tedy na jarní vývoj epidemie. Nicméně na něj odkazuje i poslední aktuální dokument ze září 2020 viz níže. Hlavní závěry tohoto stanoviska jsou:
    • Plošné testování Covid-19 bezpříznakových pacientů není indikováno.
    • Testování na Covid-19 není standardní součástí předoperačního vyšetření všech pacientů.
    • Nicméně je doporučeno testování bezpříznakových pacientů před zahájením zdravotní péče v situacích, kdy pacient přichází z oblasti s vysokým nebo narůstajícím počtem osob s nákazou COVID-19. V době přijetí tohoto stanoviska byla epidemie na ústupu a mapa rizikových oblastí měla být doplněna. Domnívám se, že aktuálně lze za takovou oblast považovat celou ČR.
  • Jednotný postup testování osob na přítomnost koronaviru SARS-CoV-2 a pravidla pro nařízení a ukončení domácí karantény, domácí izolace a hospitalizace – tento jednotný postup je o něco aktuálnější, pochází z 11.6.2020. Na své třetí stránce se také zabývá indikací k odběru a vyšetření metodou PCR:
    • Indikována k odběrům a vyšetření metodou PCR je každá osoba splňující alespoň jedno z následujících kritérií: Testování bezpříznakových pacientů před zahájením poskytování zdravotní péče v situacích, kdy pacient přichází z prostředí, resp. oblasti s vysokým nebo narůstajícím počtem osob s nákazou COVID-19 (nepříznivá epidemiologická situace onemocnění COVID-19 v dané lokalitě) nebo pacientův zdravotní stav vykazuje „klinicky závažné rizikové faktory“ (KZRF)
  • Strategie testování onemocnění Covid-19 pro sezónu respiračních onemocnění 2020/2021aktualizovaná k9.2020. Jde o nejaktuálnější dokument, reagující na podzimní vlnu. Obsahuje také výrazně podrobnější popis indikace k testování bezpříznakových pacientů. Naleznete jej na straně 16 dokumentu:
    • Vyšetření metodou RT-PCR je indikováno ze tří základních důvodů:
      1. důvod diagnostický, tj. vyšetření PCR je indikováno u jedince, který vykazuje příznaky onemocnění COVID-19,
      2. důvod epidemiologický, tj. RT-PCR se provádí u jedince, který se podle epidemiologické anamnézy mohl setkat s infekčním agens a je u něj riziko, že se nachází v inkubační době onemocnění,
      3. důvod preventivní, tj. RT-PCR se provádí z důvodu ochrany rizikových skupin osob anebo kritické infrastruktury státu s cílem včas rozpoznat a následně v co nejkratší době omezit, respektive kontrolovat penetraci infekční nemoci do chráněné populace.

Jak je vidět, právě preventivní důvod dopadá na testování zdravých, bezpříznakových rodiček. Testování může být odůvodněné ochranou rizikových skupin, tedy pacientů nacházejících se ve zdravotnickém zařízení nebo i zdravotníků, jako součásti kritické infrastruktury státu.

Ze všech výše uvedených dokumentů je patrné, že testování zdravých, bezpříznakových rodiček je za současného stavu epidemie, kdy je celá Česká republika ohniskem nákazy, indikováno.

Nicméně indikace neznamená povinnost se testu podrobit. Indikace znamená medicínskou opodstatněnost vyšetření. Situace, kdy je žena povinna se testu podrobit jsem popsala výše a vyplývají ze zákona o ochraně veřejného zdraví. Protiepidemické opatření musí být nařízeno v ohnisku nákazy a musí se jednat o ženy trpící onemocněním Covid-19 nebo podezřelé z nákazy.

Aby měly zdravé, bezpříznakové ženy, které nejsou podezřelé z nákazy, povinnost se testu podrobit, muselo by testování být nařízeno vládou nebo mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví ČR.

„Povinný“ antigenní test na přítomnost koronaviru může tedy být realizován ze strany rodiček jedině na dobrovolné bázi.

V případě probíhajícího porodu ani nepřichází v úvahu žádná sankce ze strany porodnice typu odmítnutí přijmout rodičku nebo ukončení péče. Podmínky pro ukončení péče či odmítnutí pacienta upravuje zákon o zdravotních službách striktně v § 48. Výčet je konečný, přičemž právě porod představuje jednu z výjimek, kdy ukončit péči o pacientu či ji odmítnout nelze nikdy.

Nelze ani uvažovat o tom, že by snad absolvování povinného testu mohlo být stanoveno nařízením ředitele nemocnice, tedy v podstatě na úrovni vnitřního řádu nemocnice. Ze shora uvedeného zákonného ustanovení vyplývá, že jde jednoznačně o protiepidemické opatření, a to nařizuje poskytovatel zdravotních služeb, tedy ošetřující lékař v jednotlivých případech.

Zákon o ochraně veřejného zdraví obsahuje podrobnou úpravu podmínek, za kterých lze takové protiepidemické opatření vydat a zdravotnické zařízení je povinno se jimi řídit. Nemůže si proto jeho obdobu jen tak ukládat vlastními vnitřními předpisy a vynucovat je u pacientů.

Ač to tak někdy nemusí být prezentováno, požadavek na podrobení se antigennímu testu před porodem je tedy aktuálně pro zdravé ženy bez podezření z nákazy vždy na dobrovolné bázi. To platí do doby, než bude něco obdobného nařízeno mimořádným opatřením ministerstva zdravotnictví nebo usnesením vlády o přijetí krizového opatření (vydaného v rámci nouzového stavu). S ohledem na to doporučuji sledovat stránky ministerstva zdravotnictví tady. Pro mě jsou o něco přehlednější, než web vlády, kde můžete také nalézt všechna konkrétní nařízení.

 

Co se ale může stát, pokud takový test odmítnete?

Porodnice vám nemůže odmítnout poskytnout péči při porodu, jestliže porod běží. V zájmu ochrany zaměstnanců k vám ale může přistupovat jako byste byli pozitivní se všemi důsledky, které to obnáší.

Jaké jsou podmínky pro porod covid pozitivních rodiček je třeba si zjistit přímo v konkrétní porodnici a individuálně si pak vyhodnotit, co je pro vás horší, jestli absolvovat antigenní test a rodit jako zdravá rodička nebo jej odmítnout a rodit jako pozitivní.

Zažili jste v porodnici nedůstojné zacházení a chcete se mu příště vyhnout?

 

 Máte svá vlastní porodní přání a chtěli byste, aby byla při porodu splněna?

 

Poradím vám jak na to sPRÁVNĚ!

Stáhněte si ZDARMA můj e-book Pět práv, která vás v porodnici podrží

Komentáře

Jsem právnička, ale především jsem matka. Mateřství mi v mnohém otevřelo oči, a proto pomáhám rodičům znát jejich práva a práva jejich dětí. Jsem také autorkou knihy (a e-knihy) Příručka informovaného rodiče do porodnice, která už pomohla mnoha rodičům stát si za svými právy a e-booku Informovaný souhlas – vše, co potřebujete vědět, ale bojíte se zeptat Více o mně si můžete přečíst zde.

Subscribe To Our Newsletter

Subscribe To Our Newsletter

Join our mailing list to receive the latest news and updates from our team.

You have Successfully Subscribed!