Z důvěřivé a oddané pacientky sebejistým rodičem, který zná svá práva

Jsem právnička, ale především jsem matka. Mateřství mi v mnohém otevřelo oči, a proto pomáhám rodičům znát jejich práva a práva jejich dětí.

 

Vlastní zkušenost a zážitky z porodnice mě přivedly právě k oblasti zdravotnictví. Zde totiž často dochází k porušování práv dětí i rodičů a ti se většinou neumí bránit.

Chci, aby rodiče věděli, co si ještě můžou nechat líbit a kde už je hranice, za kterou dochází k zásahu do jejich práv.

Sama jsem byla v porodnici velmi zklamaná z  chování zdravotníků a chci udělat vše pro to, aby si ostatní rodiče nemuseli odnášet podobně negativní zkušenost.

 

Jediným účinným prostředkem, jak zlepšit přístup zdravotníků k pacientům, je informovaný klient, znalý svých práv.

Přečtěte si, jak jsem se z důvěřivé a oddané pacientky stala sebejistým rodičem, který zná svá práva. Za těch několik let, co se tématu věnuji jsem pochopila, že podobnou zkušenost zažívá každý den v porodnici nejedna žena. Na konci mého příběhu se zrodil můj web a Příručka informovaného rodiče do porodnice, která už pomohla mnoha rodičům nalézt potřebnou sebejistotu v jednání se zdravotníky.

Tak jako mnoho ostatních, i já jsem na svět dříve pohlížela jinak. Věřila a neodmlouvala jsem paní učitelce, paní úřednici i paní na poště. Věřila jsem lékařům a věřila jsem společnosti, že ví vše nejlépe, protože v dané oblasti má své „neomylné“ odborníky. Za svůj dosavadní život jsem se nikdy nesetkala s tím, že by to nefungovalo, anebo si toho nevšímala s pocitem, že se mě to vlastně netýká. I když jsem tušila, že ne pokaždé je vše ideální, vyřešila jsem to přístupem:

 

Tak to prostě chodí.

Když se dnes zamyslím nad svým dřívějším vnímáním lékařského prostředí, musím se pousmát. Lékař byl pro mě neomylná autorita. Někdo, kdo ví nejlépe, dokonce lépe než já, jak na tom po zdravotní stránce jsem a jak se cítím.

Při návštěvě lékaře jsem pociťovala lehkou bázeň a úctu. Nikdy by mě nenapadlo odporovat jeho „odbornému“ názoru. Pokud jsem se vůbec odhodlala na něco zeptat, pečlivě a se sebezapřením jsem volila slova, abych nepohoršila, nebo nepůsobila jako „problémová“.

Možná to bylo tím, že jsem byla celý život zdravá. Nebyla jsem nikdy hospitalizovaná v nemocnici a častější kontakt, než preventivní prohlídky, jsem s žádným ze svých lékařů nezažila.

Oči mi otevřel až můj první porod v porodnici. Zjistila jsem, že je velice těžké neztratit hlavu v tak náročné situaci a zachovat si povědomí o tom, že jste stále člověkem a máte právo se rozhodovat.

Jak to všechno bylo…

 

Měla jsem načteno. Věděla jsem, jak chci, aby můj porod vypadal: co nejpřirozenější, bez zbytečných zásahů a medikamentů, ideálně v poloze, která mi bude příjemná a samozřejmě s bondingem. Milá paní doktorka i porodní asistentka rozptýlily na předporodním kurzu v porodnici všechny mé obavy  s tím, že takto vedený porod není problém.

Když mi jednoho dne ráno odtekla plodová voda, spořádaně jsem do dvou hodin nastoupila do porodnice s nadšeným očekáváním miminka.

Po týdnu stráveném v porodnici jsem ale nabyla dojmu, že některé instituce se  zasekly v čase před třiceti lety. Pokud mi zdravotníci vůbec podávali nějaké informace, pak jenom s tím, že jiná cesta nežli ta jejich není.

 

„Takhle se to u nás dělá a takhle je to správně.“

Očekávala jsem dopředu podrobný popis zákroků, včetně možných rizik a alternativ, abych se mohla opravdu informovaně rozhodnout, jestli je podstoupím. Ve výsledku jsem ale nakonec na všechno, co mi navrhli, nebo spíše oznámili, ustrašeně řekla ano, aniž bych znala rizika či nežádoucí účinky.

Měla jsem pocit, že je zdržuji a obtěžuji svým nepostupujícím porodem. Že jim komplikuji život tím, že ještě nemám ani kontrakce. A tak jsem neměla odvahu se navíc drze ptát, jaký je další postup. Díky tomu jsem vyzkoušela většinu podpůrných prostředků, které porodnice nabízela od klystýru až po epidurální anestézii, tak, jak mi byly předestřeny.

Ani za 22 hodin po odtoku plodové vody se porod dostatečně nerozeběhl a ve chvíli, kdy postupně přestávala účinkovat epidurální anestezie, začaly klesat ozvy miminka.

Když jsem později více do hloubky studovala postupy při porodu, zjistila jsem, že je velmi časté, že při tak velké medikaci dojde ke klesání srdečních ozvů dítěte. Některé léky, které mi byly podány, to mají popsáno dokonce jako vedlejší účinky v příbalové informaci. Pokud žena v průběhu těchto zásahů „nestihne“ porodit dříve, než začnou ozvy klesat, končí často porod císařským řezem. 

Nikdo mě v průběhu porodu neinformoval o tom, jaké následky může který zákrok mít. O vedlejších účincích nepadlo ani slovo. Z povinné úcty ke zdravotníkům mě nenapadlo více se ptát. Nakonec to skončilo císařským řezem.

Přítomnost manžela u porodu byla naprosto zbytečná. Nikdo se s ním nebavil. Sám byl zaskočen samozřejmostí, s jakou personál téměř beze slova prováděl postupně všechny zdravotnické úkony.

Nechápal ani to, že já jsem se jim všem podvolila, i když jsem původně nic z toho nechtěla.

Stejný přístup zdravotníků pokračoval i po porodu.  Na JIP jsem byla o půl dne déle, než bylo nutné, jen kvůli tomu, že mi nikdo neřekl, že si mám po operaci co nejdříve sednout a vstát. Sama jsem to nevěděla. Proč byl nutný císařský řez, jsem si hledala až na internetu v telefonu.

Celou tu dobu jsem byla oddělena od svého syna a on byl sám na novorozeneckém oddělení. Nikoho ani nenapadlo, že by mohl být s manželem. Bohužel porodnice nebývají připravené na přítomnost otců u novorozence.

 

Mnohý zdravotník vám přizná, že pokud bude chtít, dokáže vás vystrašit k smrti a dostat vás tam, kde vás potřebuje mít, ať už je to na lůžko při monitoru, na porodní lehátko či operační sál. Je proto potřeba být na to připraveni a nenechat se takovým jednáním zaskočit.

 

Máte právo se na vše ptát, máte právo žádat více času na rozmyšlenou a máte právo se sami rozhodnout, jakou péči budete přijímat.

A to i kdyby se takové rozhodnutí jevilo okolí jako špatné.

Realita je jiná

 

Moje zkušenost mě vedla k přehodnocení některých životních přístupů. Pochopila jsem, že nemocnice je zařízení poskytující službu, kterou platíme nemalými částkami v rámci zdravotního pojištění. Že lékař není bůh. Je to jen člověk, který má určitou odbornost. Je to člověk, který jedná na základě svých zkušeností a znalostí tak, jak považuje za nejlepší.

Lékař vás ale nezná. Nezná vaše potřeby, zkušenosti, názory, preference nebo váš žebříček hodnot. Může vám doporučit jen to, co je z jeho medicínského pohledu optimální pro člověka v podobné situaci. Co se ale může zdát dobré pro jednoho, nemusí být ideální pro druhého.

Právě proto o svém těle můžete rozhodovat jenom vy. Jde o vaše rozhodnutí a vy jste ti, kdo s jeho následky, ať už pozitivními nebo negativními, budou po zbytek života žít. Povinností zdravotníka je poskytnout vám informace o vašem zdravotním stavu, účelu zákroku, o možných následcích zákroku, rizicích a jeho alternativách. A to aniž by vás tlačil do postupu, který je podle jeho názoru nejlepší.

 

Konečná volba je vždycky na vás .

Pomáhám rodičům

 

Mám za sebou dlouhou cestu v právnickém povolání. Rok a půl jsem pracovala v advokacii a tři a půl roku na okresním soudu. V průběhu svého působení v justici jsem složila také justiční zkoušku. Dnes jsem na rodičovské dovolené s dvěma malými dětmi.

Díky svým zkušenostem a zážitkům z porodnice se orientuji na práva rodičů a dětí ve zdravotnictví, protože je to oblast, která se mě aktuálně osobně dotýká.

Nedorozumění, ke kterým mezi rodiči a zdravotníky dochází, jsou často způsobena nedostatečnou informovaností na obou stranách.

Na straně zdravotníků je to strach z právních rizik, která ale nemívají žádný reálný podklad (jako třeba obava z toho, že je revers neochrání).

Na straně rodičů pak neznalost jejich práv a nepřipravenost na to, že by mohla být porušována. Také nedostatečné odhodlání čelit tlaku ze strany zdravotníků a stát si za svým. Rodiče, jako zástupci svých dětí, bohužel sami často nevědí, na co všechno mají právo a nechávají sebou manipulovat. Tak dochází trvale k porušování lidských práv jak rodičů, tak zejména bezbranných dětí.

Vím, jak je to složité a není to chyba rodičů. Vždyť ani já jsem na to nebyla připravena. Přitom jsem se svým právnickým vzděláním měla mnohem lepší startovací pozici, než většina rodičů. Dokud se s tím ale nesetkáte, ani vás nenapadne, že byste měli jít k lékaři vyzbrojeni také důkladnou znalostí svých práv. Kdo jiný, než právě profesionál v oboru by měl znát předpisy, které jeho profesi upravují.  Zdravotnictví ale není první ani poslední oblast, kde to stoprocentně nefunguje.

Proto pomáhám rodičům znát jejich práva. Dodávám jim odvahu a informace, aby byli schopni sebevědomě se postavit se za sebe a za své děti. Aby nemuseli prožívat podobnou situaci jako já jen proto, že mají pocit, že se nemohou ptát. Aby věděli, že se nemusí nechat vmanipulovat do situací a postupů, se kterými nesouhlasí.

Na mém blogu najdete spoustu článků, ve kterých uvádím na pravou míru ty nejčastější problémy, ke kterým v nemocnici dochází, ať už se jedná o

 

Skvělý pomocník a také základní návod pro každého, je můj e-book Informovaný souhlas – vše, co potřebujete vědět, ale bojíte se zeptat.

Dozvíte se z něj to nejdůležitější:

  •         Jak má správně vypadat komunikace s lékařem.
  •         Co vše máte právo vědět, než odsouhlasíte jakoukoli zdravotní péči.
  •         Proč nemocnice není vězení a kdy jedině může lékař nepropustit vaše dítě.

Stáhněte si ho zdarma tady >>>

Svými právy budete mile překvapeni.

Chystáte se právě do porodnice? Je tu pro vás Příručka informovaného rodiče do porodnice.

Nenechte si vzít svůj porod.

S Příručkou budete přesně vědět, o čem všem můžete při porodu rozhodovat. A až na kritické situace je to skutečně téměř vše. Bez vašeho souhlasu vám totiž žádnou zdravotní péči zdravotníci poskytnout nemohou. Výjimky existují, ale je jich opravdu jen minimum.

Všechno o Příručce si přečtěte tady >>>

Chcete mě potkat naživo a všechny vaše otázky probrat?

Čas od času pořádám přednášky na téma porod a vaše práva. Sledujte můj facebook a budete vědět, kdy zrovna budu ve vašem městě. Zároveň vám neuniknou žádné nové články a další zajímavosti o vašich právech.

Subscribe To Our Newsletter

Subscribe To Our Newsletter

Join our mailing list to receive the latest news and updates from our team.

You have Successfully Subscribed!