Následuje úlevné oddechnutí: „Aspoň že tak“.
Máme to nejspíš vštípené ve svém podvědomí z dob, kdy se lékaři museli bez diskuze na slovo poslouchat. Ale takhle už to dávno nefunguje. Lékař nerozhoduje o svobodě pacienta, i když občas to tak může vypadat.
Domněnka, že bez podepsaného reversu nemůže pacient z nemocnice odejít, je jeden z velmi rozšířených mýtů, které se tradují mezi pacienty, ale i lékaři.
Pacienti mají nejspíš pocit, že jim brání nějaké neviditelné mříže a bez „souhlasu“ lékaře s odchodem v podobě písemného reversu se jim dveře z nemocnice neotevřou. Ostatně já jsem nebyla jiná. Čekat třeba i tři, čtyři hodiny na vyplnění propouštěcí zprávy z nemocnice je přece normální.
Normální to bohužel možná je, ale není to v žádném případě vaše povinnost. Je to spíše slušnost, ovšem v únosné míře.
Revers není vaše propustka z nemocnice. Není to žádná povolenka, na základě které můžete brány nemocnice opustit.
Revers je v první řadě dokument, který potřebuje lékař sám pro sebe.
Nepotřebuje papír
Stejně, jako máte právo vyslovit informovaný souhlas s poskytnutím zdravotních služeb, máte i právo takové služby odmítnout.
Právo nesouhlasit s poskytnutím zdravotní péče je logická součást práva na informovaný souhlas. Bez možnosti rozhodnout se a odmítnout zdravotní péči by institut informovaného souhlasu neměl smysl.
Revers je jen název „papíru“, který obsahuje písemné prohlášení o tom, že pacient se zdravotní službou nesouhlasí. To, jestli takový „papír“ je nebo není vypracován, nemá vliv na faktický stav, a to je nesouhlas pacienta se zdravotní službou. A bez souhlasu zdravotníci nemohou žádnou péči poskytnout 1. Nemohou pacienta ani hospitalizovat 2.
Povinností zdravotníků je poskytovat zdravotní služby na náležité odborné úrovni a zásadně se souhlasem pacienta.
Když odmítnete zdravotní služby navzdory doporučení lékaře, může to mít zdravotní následky. Pokud takový nežádoucí zdravotní následek po odmítnutí zdravotní péče skutečně nastane, potřebuje lékař doklad o tom, že jste odmítli zdravotní službu a on přitom splnil všechny zákonné povinnosti. Zvyšuje se tak jeho právní ochrana v případě, že by byl hnán k odpovědnosti za to, že vám neposkytl dostatečnou zdravotní péči nebo vám dokonce ublížil na zdraví.
Revers tak slouží jako takové „alibi“ pro lékaře. Je z něj jasné, že vás dostatečně informoval, a že vy jste s jeho péčí na základě svého vlastního rozhodnutí nesouhlasili.
Samotný „papír“ lékař ve skutečnosti nepotřebuje. Když odmítnete revers podepsat, zaznamená jej lékař do zdravotnické dokumentace a záznam podepíše on a svědek.3
Proto jakékoli bránění či zdržování v odchodu z nemocnice s odůvodněním, že jste ještě nepodepsali revers, nemá žádný právní podklad. Lékař má ze zákona povinnost nechat vás revers podepsat. Vy sice máte povinnost to udělat a je to také slušnost, ale zákon nestanoví žádnou sankci, pokud tak neučiníte.
Jaké jsou podmínky?
Zákonná úprava je nastavena tak, aby byla zajištěna co největší jistota, že člověk, který odmítá zdravotní péči, tak činí na základě opakovaně sdělených informací o jeho zdravotním stavu s plným vědomím možných následků.
Zákon upravuje tři podmínky, které musí být splněny předtím, než pacient revers podepíše:
- pacientovi byla podána informace o zdravotním stavu nebo se jí vzdal,
- nejde o zdravotní služby, které je možno poskytnout bez souhlasu,
- pacient odmítá vyslovit souhlas s poskytnutím zdravotních služeb.4
Dojde-li k této situaci, pak:
- pacientovi je OPAKOVANĚ podána informace o zdravotním stavu v takovém rozsahu, aby bylo zřejmé, že neposkytnutí zdravotních služeb může vážně poškodit jeho zdraví nebo ohrozit život,
- pokud pacient nadále odmítá poskytnutí zdravotní péče, podepíše o tom písemné prohlášení – revers.5
1) informace o zdravotním stavu
Aby mohl být pacient dostatečně informován, musí mu být odpovídajícím způsobem podána „informace o zdravotním stavu“. Jak má taková informace vypadat a co má všechno obsahovat si můžete přečíst v mém e-booku Informovaný souhlas – vše, co potřebujete vědět, ale bojíte se zeptat. Pro tuto chvíli postačí, když budete vědět, že musíte být poučeni o všech výhodách a rizicích zákroku a o jeho alternativách 6.
I samotného podání informace o zdravotním stavu se můžete vzdát, případně určit osobu, které má být informace podána.7 V takovém případě můžete odmítnout zdravotní péči i bez informace o svém zdravotním stavu.
2) zdravotní služby, které lze poskytnout bez souhlasu
Druhou podmínkou je, že nesmí jít o zdravotní služby, které je možné poskytnout bez souhlasu. Znamená to, že zdravotní služby, které lze poskytnout bez souhlasu, nelze odmítnout a budou poskytnuty i přes „nesouhlas“ pacienta.
Pacientovi je možné bez jeho souhlasu poskytnout jen neodkladnou péči, a to v situacích, kdy:
- zdravotní stav pacienta neumožňuje vyslovit souhlas se zdravotní péčí (např. bezvědomí),
- jde o léčbu vážné duševní poruchy, pokud by v důsledku jejího neléčení došlo se vší pravděpodobností k vážnému poškození zdraví pacienta.8
V realitě by se nemělo stát, že budou dospělému pacientovi poskytnuty zdravotní služby i přes jeho výslovný vědomý nesouhlas. Jediná situace, kdy je možné duševně zdravému člověku bez jeho souhlasu poskytnout zdravotní péči, je jeho neschopnost se vyjádřit, například bezvědomí či jiný stav vědomí, který ovlivňuje jeho úsudek.
Revers a děti
Právo odmítnout zdravotní péči za nezletilého mají samozřejmě rodiče, jako jeho zákonní zástupci. Ti totiž znají nejlepší zájem dítěte.
Názory dítěte ale získávají s tím, jak dítě roste, postupně svou váhu. Měli by je zohlednit jak zdravotníci, tak rodiče. Dítě samo může být za určitých okolností schopné souhlasit se zdravotní péčí nebo ji odmítnout. Rozhodujícím faktorem bude jeho rozumová a volní vyspělost.
Zdravotníci totiž musí zjistit názor dítěte na poskytnutí zamýšlených zdravotních služeb, pokud je to přiměřené rozumové a volní vyspělosti jeho věku.9 Plně rozumově a volně vyspělé je dítě nabytím zletilosti.
Dítě je schopno udělit souhlas či nesouhlas se zdravotními službami pokud je schopné porozumět povaze a účelu lékařského zákroku, jeho důsledkům a rizikům. Zároveň musí být schopné racionálně se rozhodnout i s ohledem na budoucí vývoj svého zdravotního stavu.10 Desetileté dítě proto pravděpodobně bude schopné udělit souhlas k ošetření odřeného kolena. Nebude už ale schopné udělit souhlas k operaci pod narkózou.
Určité vodítko pro zjištění, od kdy je názor dítěte relevantní, poskytuje občanský zákoník. Když dítě starší 14 let vážně odporuje zákroku, kterým má být zasaženo do jeho integrity, a jeho rodič se zákrokem souhlasí, nelze zákrok provést bez přivolení soudu.11 Pokud je situace opačná, to znamená, že rodič nesouhlasí, a 14ti letý nezletilý zákrok chce, musí nezletilý (v zastoupení) podat návrh na soud, který rozhodne o přivolení k zásahu do integrity.12
Nezletilým pacientům je možné bez souhlasu zákonného zástupce poskytnout jen neodkladnou péči, jestliže:
- jde o léčbu vážné duševní poruchy dítěte, pokud by v důsledku jejího neléčení došlo se vší pravděpodobností k vážnému poškození zdraví dítěte,
- je třeba poskytnout zdravotní služby nezbytné k záchraně života nebo zamezení vážného poškození zdraví,
- u nezletilého jde o podezření na týrání, zneužívání nebo zanedbávání.13
V těchto případech lékaři musí nezletilému poskytnout neodkladnou zdravotní péči i přes odpor rodiče. Více se můžete dočíst v mém dalším článku.
Zdravotnictví je služba
Mějte stále na paměti, že zdravotnictví je služba, o jejíž podobě rozhoduje na základě informací od lékaře pacient.
Jen vy máte právo rozhodnout o tom, jestli tuto službu využijete a v jaké podobě. Máte právo rozhodnout i o tom, že ji nadále využívat nebudete a z nemocnice odejít.
Zákon toto právo omezuje jen ve velmi specifických a extrémních situacích, kde převažuje veřejný zájem nad zájmem jednotlivce. Může to být ochrana života a zdraví dítěte, ochrana zdraví člověka v situaci, kdy není schopen o sobě sám rozhodovat, ochrana veřejného zdraví apod.14
Rozhodnutí odmítnout zdravotní služby je proto jen vaše rozhodnutí, které se písemně vyjádří v reversu. Revers není dobrozdání lékaře o tom, že můžete léčbu odmítnout.
Kam dál?
» Můj další článek naleznete tady >>
» Chcete něco delšího? Zjistěte to nejdůležitější!
- Jak má vypadat komunikace s lékařem.
- Co vše máte právo vědět, než udělíte informovaný souhlas.
- Možná budete sami překvapeni.
Vysvětlivky:
1) § 28 odst. 1 zákona o zdravotních službách. Výjimky, kdy lze zdravotní péči poskytnout bez souhlasu stanoví § 38 téhož zákona
2) § § 28 odst. 1 zákona o zdravotních službách. Výjimky, kdy lze zdravotní péči poskytnout bez souhlasu stanoví § 38 téhož zákona
3) 34 odst. 3 zákona o zdravotních službách
4) 34 odst. 3 zákona o zdravotních službách
5) 34 odst. 3 zákona o zdravotních službách
6) Co vše má obsahovat informace o zdravotním stavu naleznete v § 31 zákona o zdravotních službách
7) § 32 odst. 1 zákona o zdravotních službách; informace o zdravotním stavu se nelze vzdát, pokud jde o informaci, že pacient trpí infekční nemocí nebo jinou nemocí, v souvislosti s níž může ohrozit zdraví nebo život jiných osob.
8) § 38 odst. 3 zákona o zdravotních službáh
9) § 35 odst. 1 zákona o zdravotních službách
10) KOPALOVÁ, Michaela, CHOLENSKÝ, Robert. Jak získávat informovaný souhlas pacienta v praxi. Manuál. 2. vyd. Liga lidských práv, 2007. 73 s. Dostupný on-line zde http://llp.cz/publikace/jak-ziskat-informovany-souhlas-pacienta-v-praxi/; s. 39
11) § 100 odst. 1 občanského zákoníku
12) § 100 odst. 2 občanského zákoníku
13) § 38 odst. 5 zákona o zdravotních službách
14) Vše v § 38 odst. 1 zákona o zdravotních službách
Věra Jedličková
Jsem právnička, ale především jsem matka. Mateřství mi v mnohém otevřelo oči, a proto pomáhám rodičům znát jejich práva a práva jejich dětí. Jsem také autorkou knihy (a e-knihy) Příručka informovaného rodiče do porodnice, která už pomohla mnoha rodičům stát si za svými právy a e-booku Informovaný souhlas – vše, co potřebujete vědět, ale bojíte se zeptat Více o mně si můžete přečíst zde.
Skvělý článek, ještě by mě zajímalo, jak je to s reverzem, pokud chcete opustit infekční oddělení, třeba v případě onemocnění covid19. Děkuji za odpověď.
Záleží na tom, o jakého pacienta se konkrétně jedná. Doporučuji informační leták Ministerstva zdravotnictví ČR zde: https://koronavirus.mzcr.cz/wp-content/uploads/2020/10/Algoritmus-izolace-a-karantena-15-10-2020.pdf
1) Jde o zdravého pacienta, který byl pouze v inkubační době ve styku s infekčním onemocnění nebo pobýval v ohnisku nákazy, jinými slovy měl kontakt s Covid pozitivní osobou? Například žena po porodu bez příznaků onemocnění, která ale byla před porodem ve styku s pozitivní osobou.
a. Pacientovi je nařízena karanténa doma a test na COVID-19 v podrobnostech viz zmíněný leták. Je-li test negativní, karanténa pokračuje dále až do 10. dne od rizikového kontaktu, pokud je alespoň tři dny pacientka bez příznaků. V nemocnici není na infekčním oddělení, ale dodržuje pravidla pro karanténu.
2) Jde o pacienta s příznaky onemocnění nebo má pozitivní test – pak je nařízena izolace. Podle závažnosti je nařízena v nemocnici nebo doma. Jak se postupuje v případě izolace je na druhé stránce zmíněného informačního letáku MZ.
Izolace je přísnější opatření než karanténa. Je nařizována u pacientů, kteří skutečně jeví příznaky onemocnění, resp. mají pozitivní test. Izolace i karanténa jsou protiepidemická opatření, která jsou nařízena každé osobě buď krajskou hygienickou stanicí nebo poskytovatelem zdravotních služeb podle § 64 a § 67 zákona o ochraně veřejného zdraví. Fyzické osoby jsou povinny se jim podrobit. Pokud s nimi nesouhlasí, zákon v § 67 obsahuje postup obrany:
Pokud jej vydala krajská hygienická stanice, lze podat odvolání do 15 dnů. Náležitosti odvolání se řídí § 81 a násl. správního řádu.
Vydá-li jej poskytovatel zdravotních služeb, jsou opatření závazná ode dne jejich prokazatelného předání fyzické osobě a záznam o nařízení je součástí zdravotnické dokumentace. Pokud jej vydal poskytovatel zdravotních služeb, do 3 pracovních dnů ode dne prokazatelného předání lze podat návrh na přezkoumání poskytovateli zdravotních služeb, který jej vydal, v případě, že máte za to, že je opatření nesprávné. I přesto se ale musíte po dobu, kdy je opatření přezkoumáváno karanténě nebo izolaci podrobit. Pokud poskytovatel vyhoví návrhu, opatření zruší. Pokud mu nevyhoví, postoupí jej se svým stanoviskem příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví (Krajské hygienické stanici). KHS pak návrh zamítne a potvrdí opatření nebo jej zruší nebo změní. Proti rozhodnutí KHS se odvolat nelze. Lze se ale dál bránit žalobou u správního soudu.
Pokud jde tedy obecně o opuštění infekčního oddělení, záleží na tom, jestli tam jste proto, že máte nařízenu karanténu nebo izolaci nebo ne. Pokud ji máte nařízenou, pak zase záleží na tom, jestli jde o izolaci v nemocnici nebo izolaci doma. Jestliže máte nařízenou izolaci v nemocnici a nepodrobíte se jí (nebo nemocnici opustíte), může správní orgán přistoupit až k exekuci správního rozhodnutí (nařízené izolaci) předvedením. V praxi by tedy bylo možné, aby vás za pomoci Policie ČR předvedl z domova zpátky do nemocnice.
V těchto případech tedy revers nehraje žádnou roli. Jsou to případy, kdy je možná hospitalizace pacienta bez jeho souhlasu (a tedy ani jeho případné odmítnutí zdravotních služeb nemá žádný význam) podle § 38 zákona o zdravotních službách: Pacienta lze bez souhlasu hospitalizovat, jestliže mu je nařízena izolace, karanténa nebo léčení podle zákona o ochraně veřejného zdraví.
Pokud se ale jedná o výše zmíněný případ ženy po porodu, která je zdravá a měla rizikový kontakt, parně by jí byla nařízena pouze domácí karanténa. To, že je momentálně v nemocnici po porodu na to nemá vliv. Sama je tak v režimu standardního pacienta, jen se speciálními nároky odpovídající karanténě, jako by byla doma. To bude různé podle možností každého zařízení. Pravděpodobně samostatný pokoj apod. Nicméně takové ženě nebrání nic odmítnout další poskytování zdravotní péče (té poporodní) a porodnici opustit (za zachování všech opatření v rámci karantény, tedy respirátor, omezit na minimum kontakty s lidmi, zbytek karantény strávit doma atd.) i s novorozencem, pokud ten je zdravý (nevadí, je-li covid pozitivní, pokud není v ohrožení života a nemá nařízenou izolaci v nemocnici).
Totéž platí pro všechny ostatní pacienty, kteří mají nařízenou jen domácí karanténu nebo domácí izolaci a ve zdravotnickém zařízení jsou z jiného důvodu, než je COVID-19. Zdravotní péči mohou odmítnout stejně, jako ostatní pacienti a odejít trávit zbytek karantény nebo izolace domů.