Pustili mě na revers.“ Věta, která ve spoustě lidí vzbuzuje asociace podobné té: „Pustili mě na kauci“, známé z amerických kriminálek.

Následuje úlevné oddechnutí: „Aspoň že tak“.

Máme to nejspíš vštípené ve svém podvědomí z dob, kdy se lékaři museli bez diskuze na slovo poslouchat. Ale takhle už to dávno nefunguje. Lékař nerozhoduje o svobodě pacienta, i když občas to tak může vypadat.

Domněnka, že bez podepsaného reversu nemůže pacient z nemocnice odejít, je jeden z velmi rozšířených mýtů, které se tradují mezi pacienty, ale i lékaři.

Pacienti mají nejspíš pocit, že jim brání nějaké neviditelné mříže a bez „souhlasu“ lékaře s odchodem v podobě písemného reversu se jim dveře z nemocnice neotevřou.  Ostatně já jsem nebyla jiná. Čekat třeba i tři, čtyři hodiny na vyplnění propouštěcí zprávy z nemocnice je přece normální.

Normální to bohužel možná je, ale není to v žádném případě vaše povinnost. Je to spíše slušnost, ovšem v únosné míře.

Revers není vaše propustka z nemocnice. Není to žádná povolenka, na základě které můžete brány nemocnice opustit.

Revers je v první řadě dokument, který potřebuje lékař sám pro sebe.

Nepotřebuje papír

Stejně, jako máte právo vyslovit informovaný souhlas s poskytnutím zdravotních služeb, máte i právo takové služby odmítnout.

Právo nesouhlasit s poskytnutím zdravotní péče je logická součást práva na informovaný souhlas. Bez možnosti rozhodnout se a odmítnout zdravotní péči by institut informovaného souhlasu neměl smysl.

Revers je jen název „papíru“, který obsahuje písemné prohlášení o tom, že pacient se zdravotní službou nesouhlasí.  To, jestli takový „papír“ je nebo není vypracován, nemá vliv na faktický stav, a to je nesouhlas pacienta se zdravotní službou. A bez souhlasu zdravotníci nemohou žádnou péči poskytnout 1. Nemohou pacienta ani hospitalizovat 2.

Povinností zdravotníků je poskytovat zdravotní služby na náležité odborné úrovni a zásadně se souhlasem pacienta.

Když odmítnete zdravotní služby navzdory doporučení lékaře, může to mít zdravotní následky. Pokud takový nežádoucí zdravotní následek po odmítnutí zdravotní péče skutečně nastane, potřebuje lékař doklad o tom, že jste odmítli zdravotní službu a on přitom splnil všechny zákonné povinnosti. Zvyšuje se tak jeho právní ochrana v případě, že by byl hnán k odpovědnosti za to, že vám neposkytl dostatečnou zdravotní péči nebo vám dokonce ublížil na zdraví.

Revers tak slouží jako takové „alibi“ pro lékaře. Je z něj jasné, že vás dostatečně informoval, a že vy jste s jeho péčí na základě svého vlastního rozhodnutí nesouhlasili.

Samotný „papír“ lékař ve skutečnosti nepotřebuje. Když odmítnete revers podepsat, zaznamená jej lékař do zdravotnické dokumentace a záznam podepíše on a svědek.3

Proto jakékoli bránění či zdržování v odchodu z nemocnice s odůvodněním, že jste ještě nepodepsali revers, nemá žádný právní podklad. Lékař má ze zákona povinnost nechat vás revers podepsat. Vy sice máte povinnost to udělat a je to také slušnost, ale zákon nestanoví žádnou sankci, pokud tak neučiníte.

Jaké jsou podmínky?

Zákonná úprava je nastavena tak, aby byla zajištěna co největší jistota, že člověk, který odmítá zdravotní péči, tak činí na základě opakovaně sdělených informací o jeho zdravotním stavu s plným vědomím možných následků.

Zákon upravuje tři podmínky, které musí být splněny předtím, než pacient revers podepíše:

  1. pacientovi byla podána informace o zdravotním stavu nebo se jí vzdal,
  2. nejde o zdravotní služby, které je možno poskytnout bez souhlasu,
  3. pacient odmítá vyslovit souhlas s poskytnutím zdravotních služeb.4

Dojde-li k této situaci, pak:

  1. pacientovi je OPAKOVANĚ podána informace o zdravotním stavu v takovém rozsahu, aby bylo zřejmé, že neposkytnutí zdravotních služeb může vážně poškodit jeho zdraví nebo ohrozit život,
  2. pokud pacient nadále odmítá poskytnutí zdravotní péče, podepíše o tom písemné prohlášení – revers.5

1) informace o zdravotním stavu

Aby mohl být pacient dostatečně informován, musí mu být odpovídajícím způsobem podána „informace o zdravotním stavu“. Jak má taková informace vypadat a co má všechno obsahovat si můžete přečíst v mém e-booku Informovaný souhlas – vše, co potřebujete vědět, ale bojíte se zeptat. Pro tuto chvíli postačí, když budete vědět, že musíte být poučeni o všech výhodách a rizicích zákroku a o jeho alternativách 6.

I samotného podání informace o zdravotním stavu se můžete vzdát, případně určit osobu, které má být informace podána.7 V takovém případě můžete odmítnout zdravotní péči i bez informace o svém zdravotním stavu.

2) zdravotní služby, které lze poskytnout bez souhlasu

Druhou podmínkou je, že nesmí jít o zdravotní služby, které je možné poskytnout bez souhlasu. Znamená to, že zdravotní služby, které lze poskytnout bez souhlasu, nelze odmítnout a budou poskytnuty i přes „nesouhlas“ pacienta.

Pacientovi je možné bez jeho souhlasu poskytnout jen neodkladnou péči, a to v situacích, kdy:

  • zdravotní stav pacienta neumožňuje vyslovit souhlas se zdravotní péčí (např. bezvědomí),
  • jde o léčbu vážné duševní poruchy, pokud by v důsledku jejího neléčení došlo se vší pravděpodobností k vážnému poškození zdraví pacienta.8

V realitě by se nemělo stát, že budou dospělému pacientovi poskytnuty zdravotní služby i přes jeho výslovný vědomý nesouhlas. Jediná situace, kdy je možné duševně zdravému člověku bez jeho souhlasu poskytnout zdravotní péči, je jeho neschopnost se vyjádřit, například bezvědomí či jiný stav vědomí, který ovlivňuje jeho úsudek.

Revers a děti

Právo odmítnout zdravotní péči za nezletilého mají samozřejmě rodiče, jako jeho zákonní zástupci. Ti totiž znají nejlepší zájem dítěte.

Názory dítěte ale získávají s tím, jak dítě roste, postupně svou váhu. Měli by je zohlednit jak zdravotníci, tak rodiče. Dítě samo může být za určitých okolností schopné souhlasit se zdravotní péčí nebo ji odmítnout. Rozhodujícím faktorem bude jeho rozumová a volní vyspělost.

Zdravotníci totiž musí zjistit názor dítěte na poskytnutí zamýšlených zdravotních služeb, pokud je to přiměřené rozumové a volní vyspělosti jeho věku.9 Plně rozumově a volně vyspělé je dítě nabytím zletilosti.

Dítě je schopno udělit souhlas či nesouhlas se zdravotními službami pokud je schopné porozumět povaze a účelu lékařského zákroku, jeho důsledkům a rizikům. Zároveň musí být schopné racionálně se rozhodnout i s ohledem na budoucí vývoj svého zdravotního stavu.10 Desetileté dítě proto pravděpodobně bude schopné udělit souhlas k ošetření odřeného kolena. Nebude už ale schopné udělit souhlas k operaci pod narkózou.

Určité vodítko pro zjištění, od kdy je názor dítěte relevantní, poskytuje občanský zákoník. Když dítě starší 14 let vážně odporuje zákroku, kterým má být zasaženo do jeho integrity, a jeho rodič se zákrokem souhlasí, nelze zákrok provést bez přivolení soudu.11 Pokud je situace opačná, to znamená, že rodič nesouhlasí, a 14ti letý nezletilý zákrok chce, musí nezletilý (v zastoupení) podat návrh na soud, který rozhodne o přivolení k zásahu do integrity.12

Nezletilým pacientům je možné bez souhlasu zákonného zástupce poskytnout jen neodkladnou péči, jestliže:

  • jde o léčbu vážné duševní poruchy dítěte, pokud by v důsledku jejího neléčení došlo se vší pravděpodobností k vážnému poškození zdraví dítěte,
  • je třeba poskytnout zdravotní služby nezbytné k záchraně života nebo zamezení vážného poškození zdraví,
  • u nezletilého jde o podezření na týrání, zneužívání nebo zanedbávání.13

V těchto případech lékaři musí nezletilému poskytnout neodkladnou zdravotní péči i přes odpor rodiče. Více se můžete dočíst v mém dalším článku.

Zdravotnictví je služba

Mějte stále na paměti, že zdravotnictví je služba, o jejíž podobě rozhoduje na základě informací od lékaře pacient.

Jen vy máte právo rozhodnout o tom, jestli tuto službu využijete a v jaké podobě. Máte právo rozhodnout i o tom, že ji nadále využívat nebudete a z nemocnice odejít.

Zákon toto právo omezuje jen ve velmi specifických a extrémních situacích, kde převažuje veřejný zájem nad zájmem jednotlivce. Může to být ochrana života a zdraví dítěte, ochrana zdraví člověka v situaci, kdy není schopen o sobě sám rozhodovat, ochrana veřejného zdraví apod.14

Rozhodnutí odmítnout zdravotní služby je proto jen vaše rozhodnutí, které se písemně vyjádří v reversu. Revers není dobrozdání lékaře o tom, že můžete léčbu odmítnout.

Kam dál?

»  Můj další článek naleznete tady >>

»  Chcete něco delšího? Zjistěte to nejdůležitější!

  •  Jak má vypadat komunikace s lékařem.
  • Co vše máte právo vědět, než udělíte informovaný souhlas.
  • Možná budete sami překvapeni

 


Vysvětlivky:
1) § 28 odst. 1 zákona o zdravotních službách. Výjimky, kdy lze zdravotní péči poskytnout bez souhlasu stanoví § 38 téhož zákona
2) § § 28 odst. 1 zákona o zdravotních službách. Výjimky, kdy lze zdravotní péči poskytnout bez souhlasu stanoví § 38 téhož zákona
3) 34 odst. 3 zákona o zdravotních službách
4) 34 odst. 3 zákona o zdravotních službách
5) 34 odst. 3 zákona o zdravotních službách
6) Co vše má obsahovat informace o zdravotním stavu naleznete v § 31 zákona o zdravotních službách
7) § 32 odst. 1 zákona o zdravotních službách; informace o zdravotním stavu se nelze vzdát, pokud jde o informaci, že pacient trpí infekční nemocí nebo jinou nemocí, v souvislosti s níž může ohrozit zdraví nebo život jiných osob.
8)  § 38 odst. 3 zákona o zdravotních službáh
9) § 35 odst. 1 zákona o zdravotních službách
10) KOPALOVÁ, Michaela, CHOLENSKÝ, Robert. Jak získávat informovaný souhlas pacienta v praxi. Manuál. 2. vyd. Liga lidských práv, 2007. 73 s. Dostupný on-line zde http://llp.cz/publikace/jak-ziskat-informovany-souhlas-pacienta-v-praxi/;  s. 39
11) § 100 odst. 1 občanského zákoníku
12) § 100 odst. 2 občanského zákoníku
13)  § 38 odst. 5 zákona o zdravotních službách
14) Vše v § 38 odst. 1 zákona o zdravotních službách
Komentáře

Podobné články

Proč bych nikdy nerodila bez své porodní asistentk...