Pokaždé, když se v médiích objeví zpráva o tom, jak rychlá záchranná služba asistovala u porodu v domácnosti, rozvíří se divoká společenská debata kolem tzv. domácích porodů. Před pár týdny se o to postaral příspěvek záchranáře, který dojel k údajnému domácímu porodu, po němž miminko zemřelo. V médiích je  v takových případech většinou málo informací, přesto se najde velká spousta lidí, kteří mají na matku a její chování naprosto jasný názor a neváhají ji odsoudit.

Co mě ale popuzuje nejvíce, je to, jakým způsobem média podávají informace o domácích porodech. Málokdy naleznete objektivní, skutečně nezaujatý článek. Po jejich přečtení čtenář zpravidla nabude dojmu, že domácí porody jsou nějaké ilegální jednání, při kterém se nezodpovědní rodiče dopouští trestné činnosti spočívající minimálně v pokusu o vraždu novorozence.

I já se poměrně často setkávám s tímto názorem. Dokonce jsem slyšela, že pronajímatel odmítal “dovolit” nájemkyni porodit v pronajatém bytě, protože se bál spoluviny při páchání trestného činu.

Na vině je minimální informovanost veřejnosti a jednostranné, převážně negativ komentáře v médiích.

Je to ale jinak. Jednoznačně se k domácím porodům vyjádřil dokonce i Ústavní soud, což ovšem málokdo ví.

Nechci tady komentovat, jestli je dobré či špatné rodit doma, ani žádným způsobem propagovat domácí porody. Na to si musí každý udělat názor sám. Ráda bych ale uvedla na pravou míru právě ty fámy, které tvrdí, že domácí porody jsou nelegální a rodiče se tak dopouští trestné činnosti.

 

Právo volby místa porodu

 

Lidé jsou různí. Každý má své životní zkušenosti a na jejich základě se  rozhoduje o všem, co ve svém životě dělá.

Krásně to reflektuje i občanský zákoník ve svém § 3 odst. 1:

„Každý má přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým.“

„Štěstí“ je zcela subjektivní pojem odvíjející se od individuality každého člověka. Někdo je šťastný doma na gauči, jiný zase potřebuje ke štěstí cestovat po celém světě. Touto optikou je třeba nahlížet i na rodiče, kteří se rozhodnou přivést své dítě na svět doma.

Ústavní soud ve svém rozhodnutí aplikoval výše zmíněný paragraf občanského zákoníku právě na případy domácích porodů:

„Nelze vyloučit, že i klidně probíhající fyziologický porod se může rychle změnit; předpokládat všechny možnosti a reagovat na ně v poměrně značném předstihu by de facto muselo vést k naprostému vyloučení možnosti tzv. domácích porodů. Tu ÚS připomíná, že moderní demokratický a právní stát je založen na ochraně individuální a nedotknutelné svobody, jejíž vymezení úzce souvisí s důstojností člověka. Tato svoboda, jejíž součástí je i svoboda v osobních věcech, které člověk činí, je doprovázena určitou mírou přijatelného rizika. Právo na svobodnou volbu místa a způsobu porodu – z hlediska rodičů – je limitováno jen zájmem na bezpečném porodu a zdraví dítěte. Tento zájem však nelze vykládat jako jednoznačnou preferenci porodů ve zdravotnických zařízeních.“ (nález Ústavního soudu ze dne 24. července 2013, sp. zn. I. ÚS 4457/12)

Ústavní soud tak potvrdil, že nelze jednoznačně říci, že zájmem dítěte je porod ve zdravotnickém zařízení.

Stát má obecně ústavní povinnost nezasahovat do soukromého a rodinného života bez právního důvodu. Platí to i v případě porodu v domácím prostředí. Navíc každý, tedy i stát, je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého (§ 81 občanského zákoníku).

A co dítě?

Ani právo volby místa porodu ale není neomezené. Limitem je zájem na bezpečném porodu a zdraví dítěte. Podrobně se o tom rozepisuje prof. JUDr. Ivo Telec, CSc. tady.

Volit mezi domácím prostředím a porodnicí by měla jen žena, která očekává fyziologický porod.

Vyžadují-li to okolnosti případu, každý, tedy i těhotná žena, si musí při svém konání počínat tak, aby nedošlo k neodůvodněné újmě na zdraví jiných (např. nenarozeného dítěte).(1)

Základ právní úvahy spočívá v tom, že těhotenství, porod, ani šestinedělí nejsou žádnými nemocemi, vyžadujícími zdravotní zákroky. Jde jen o “jiné” zdravotní stavy. Normální je fyziologický neboli přirozený průběh porodu. Vedle toho existují i chorobné (patologické) či komplikované porody. Ty patří mezi překážky svobodné volby rodiště. (2)

Ani fyziologický porod po fyziologickém těhotenství nemusí být vždy jednoduchý. Nicméně běžné obtíže, provázející každý fyziologický porod, ještě neznamenají, že by z právního hlediska mělo jít o komplikovaný nebo chorobný porod vyžadující zásah lékaře. K vedení fyziologického porodu je plně kompetentní porodní asistentka, a to i porodu domácího. (3)

V současné době je u nás ovšem pozice porodních asistentek poměrně složitá. Krajské úřady zastávají právní názor, že porodní asistentka není kompetentní doprovázet ženu při porodu v domácím prostředí. Tomu, proč to tak je a proč to považuji za velmi nešťastné, se budu věnovat v některém z mých budoucích článků. Podstatné je , že již byla krajským úřadem udělena porodní asistentce pokuta za to, že pomáhala při porodu v domácím prostředí. Pokud vás zajímají detaily o případu, můžete si rozhodnutí projít tady. Porodní asistentky tak mohou čelit přestupkovému řízení, pokud ženě asistují doma. Právě odsud částečně možná pramení dojem, že domácí porody jsou nelegální.

Samotný porod doma však není nelegální a v žádném případě ho nelze považovat za protiprávní jednání. Za to, že žena rodí doma, ji proto není možné ani trestně stíhat, ani ji jakkoli pokutovat nebo na ni volat Policii ČR či orgán sociálně-právní ochrany dětí.

Jak je to s odpovědností?

 

Možná si říkáte: “Dobře, ať si doma rodí, ale kdo pak odpovídá za to, když se dítěti nebo ženě něco stane?”

S odpovědností u domácího porodu se to má stejně, jako při jakékoli jiné činnosti (kromě specifických případů), kterou v životě vykonáváte:

Každý odpovídá za své jednání, je-li s to posoudit je a ovládnout.(4)

Pokud to vyžadují okolnosti případu, musí si každý počínat tak, aby nedošlo k neodůvodněné újmě na životě a zdraví jiného. (5)

Porod je nepochybně takovou událostí, která vyžaduje preventivní jednání a zvážení všech okolností tak, aby se riziko újmy co nejvíce elimiovalo.

Žena musí zvážit, jestli existuje taková zvýšená míra pravděpodobnosti komplikovaného nebo patologického průběhu porodu, že by mohla i při náležité opatrnosti vést k vyloučení plánovaného porodu ve vlastním sociálním prostředí rodičky. (6)

Co je náležitou opatrnosti?

 

Pod pojmem “náležitá opatrnost” si každý může představit něco jiného. Zákon v tom má ale jasno.

V případě rodičky se bude jednat o běžnou opatrnost a běžnou péči vzhledem k rozumu průměrného člověka. (7)

Otázka zní, jak se pozná člověk s průměrným rozumem. Předně se nejedná o odborníka v dané oblasti. Při posuzování jednání takového člověka by mělo být zvažováno, jestli si osoba počínala stejně obezřetně, jako by si počínal průměrný člověk ve stejné situaci. Jde o neurčitý právní pojem, jehož výklad bude soud provádět v každém jednotlivém případě pro konkrétní situaci. (8)

Bude-li ženu doprovázet porodní asistentka, “náležitá opatrnost” bude odpovídat odborné péči, protože vystupuje jako příslušník určitého povolání. (9) Porodní asistentka je poskytovatel zdravotní péče, proto se na ní vztahuje i povinnost poskytovat zdravotní služby na náležité odborné úrovni.(10)

Okolnosti případu, které musí každá žena zvážit, mohou být zdravotní stav rodičky a dítěte, poučenost a připravenost ženy, míra její porodní schopnosti, to, jestli je prvorodička nebo druhorodička, věk, zdravotní rizika, poskytování zdravotní péče porodní asistentky při porodu, péče duly, průběh těhotenství, a také duševní a tělesná pohoda rodičky, včetně pocitu lásky, bezpečí, důvěry  a sebedůvěry, zkušenosti rodičky či běžná dostupnost zdravotní péče pro případ komplikací atd. (11)

Jestliže lze na základě výše zmíněných okolností očekávat fyziologický porod a žena učiní všechna nutná preventivní opatření (s běžnou opatrností průměrného člověka), a přesto se něco v průběhu takového porodu stane, je to dílem náhody. Náhodu nelze předvídat.  Může mít negativní následky i v nemocnici.

Za náhodu se neodpovídá.

Pokud jde o fyziologický porod, je náhodou každá okolnost, která způsobí újmu na životě nebo zdraví rodičky i dítěte. Taková okolnost však nesmí být nikým zaviněná. (12)

Jiným slovy to, že se žena rozhodne porodit doma, automaticky neznamená její odpovědnost za újmu na zdraví dítěte (pokud by k ní došlo). Nelze automaticky uzavřít, že samotný porod v domácím prostředí je natolik rizikové chování, že samo o sobě zakládá odpovědnost rodičů za případný negativní následek.

Případná odpovědnost rodičů by se musela posuzovat v každém jednotlivém případě s ohledem nato, jestli si rodiče počínali dostatečně preventivně a rozhodli se tak, jak by se rozhodl člověk průměrného rozumu.

Co říci závěrem?

 

Domácí porody nejsou nelegální. Žena má právo vybrat si místo svého rodiště a nesmí za to být jakkoli postihována. Na druhou stranu “Každý odpovídá za své jednání, je-li s to posoudit je a ovládnout.(13)

Přesto ale, pokud se při domácím porodu něco stane, neodpovídají za to automaticky rodiče. Nelze totiž jednoznačně dojít k závěru, že domácí porody jsou v rozporu se zájmem na bezpečném porodu a zdraví dítěte. To, jestli byl porod doma skutečně rizikovým chováním, se musí posuzovat vždycky individuálně podle konkrétních okolností – průběhu těhotenství, zdravotního stavu ženy a dalších rizikových faktorů. Jestliže však rodiče (nebo porodní asistentka, je-li přítomna) žádnou svou povinnost nezanedbali, bylo vše dílem náhody. Za náhodu se neodpovídá.

Chcete něco delšího? Zjistěte to nejdůležitější!

Jak má vypadat komunikace s lékařem.

Co všechno máte právo vědět, než odsouhlasíte zdravotní péči.

Svými právy budete sami překvapeni.

Stáhněte si můj e-book Informovaný souhlas – vše, co potřebujete vědět, ale bojíte se zeptat!

  ________________________________________________________________________________________________

Vysvětlivky:

1) § 2900 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

2) TELEC, Ivo. Porody ve vlastním sociálním prostředí podle práva [online]. Zdravotnické právo a bioetika, 2018 [cit. 5.5.2019]. Dostupné z: https://ebookcentral.proquest.com/lib/zcup-ebooks/detail.action?docID=302014https://zdravotnickepravo.info/porody-ve-vlastnim-socialnim-prostredi-podle-prava/

3)  § 6 odst. 2 zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů

4)  § 24 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

5) § 2900 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

6) TELEC, Ivo. Porody ve vlastním sociálním prostředí podle práva [online]. Zdravotnické právo a bioetika, 2018 [cit. 5.5.2019]. Dostupné z: https://ebookcentral.proquest.com/lib/zcup-ebooks/detail.action?docID=302014https://zdravotnickepravo.info/porody-ve-vlastnim-socialnim-prostredi-podle-prava/

7) § 4 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

8) Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, 2400 s., s. 67.

9) § 5 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

10)  § 28 odst. 2 a § 4 odst. 5 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů

11) TELEC, Ivo. Porody ve vlastním sociálním prostředí podle práva [online]. Zdravotnické právo a bioetika, 2018 [cit. 5.5.2019]. Dostupné z: https://ebookcentral.proquest.com/lib/zcup-ebooks/detail.action?docID=302014https://zdravotnickepravo.info/porody-ve-vlastnim-socialnim-prostredi-podle-prava/

12) TELEC, Ivo. Porody ve vlastním sociálním prostředí podle práva [online]. Zdravotnické právo a bioetika, 2018 [cit. 5.5.2019]. Dostupné z: https://ebookcentral.proquest.com/lib/zcup-ebooks/detail.action?docID=302014https://zdravotnickepravo.info/porody-ve-vlastnim-socialnim-prostredi-podle-prava/

13) § 24 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník,ve znění pozdějších předpisů

Komentáře

Jsem právnička, ale především jsem matka. Mateřství mi v mnohém otevřelo oči, a proto pomáhám rodičům znát jejich práva a práva jejich dětí. Jsem také autorkou knihy (a e-knihy) Příručka informovaného rodiče do porodnice, která už pomohla více jak 90 rodičům stát si za svými právy a e-booku Informovaný souhlas – vše, co potřebujete vědět, ale bojíte se zeptat Více o mně si můžete přečíst zde.

Subscribe To Our Newsletter

Subscribe To Our Newsletter

Join our mailing list to receive the latest news and updates from our team.

You have Successfully Subscribed!