Dnešním rozhodnutím se náš stát zase o něco více propadl do hlubin svého vlastního sebeklamu, ve kterém se tváří, že na první místo staví ochranu zdraví žen a dětí.

Místo toho naopak krok po kroku vytváří nebezpečné prostředí, ve kterém mohou bujet partyzánské praktiky nikým nekontrolovaných subjektů a probíhat domácí porody bez asistence zdravotníka. Paradoxně jsou to ale právě ženy a děti, které jsou tímto systémem nejvíce ohroženy.

O čem je řeč? Padla druhá pokuta pro porodní asistentku za účast u domácího porodu.

Nejednalo se o žádné komplikované porody, neřešilo se pochybení porodní asistentky či zanedbání péče. Porodní asistentka měla plnou registraci bez omezení na vedení porodu v domácím prostředí. Přesto ji stát uznal vinnou ze spáchání přestupku a uložil jí pokutu 100 000 Kč. Stanovisko dotčené porodní asistentky si můžete přečíst tady.

Motivací správních orgánů má být ochrana zdraví dítěte i matek. Ač právní předpisy zákaz asistence porodní asistentky u domácího porodu přímo neobsahují, správní orgány jej dovozují výkladem. Existují ale i opačné výklady, např. ten od prof. JUDr. Ivo Telce, CSc. tady. Situace proto není jednoznačná. Přesto jsou pokuty udělovány. Teď už opakovaně.

Celou problematikou udělování pokut spolu se zamyšlením nad absurdností celého postupu jsem se zabývala, když k jejímu udělení došlo poprvé, v článku „Pokuta za pomoc“.

Situace má ale dalekosáhlejší dopad, než si patrně správní orgány v čele s Ministerstvem zdravotnictví uvědomují (nebo si to možná uvědomují velmi dobře). Tento systém v první řadě odrazuje porodní asistentky od asistence u domácích porodů.

Náš právní řád přitom ale nezakazuje ženám porodit doma. Ženy si mohou zcela svobodně zvolit místo svého rodiště. Pokud si ale zvolí domácí prostředí, stát nejenže nezajišťuje kvalifikovaného zdravotníka, on dokonce ty zdravotníky, kteří by byly ochotni u domácího porodu asistovat a mají k tomu veškerou kvalifikaci, za takovou pomoc penalizuje!

Matky, které preferují porod doma, jsou proto nuceny porodit doma bez odborné asistence. Kromě toho se také mimoděk vytváří prostředí nahrávající různým šarlatánům a osobám bez potřebné kvalifikace nabízejícím asistenci u domácího porodu.

Mohou vznikat problematické situace. Například když některá porodní asistentka svolí k asistenci u domácího porodu „na černo“ a dojde v průběhu ke komplikacím vyžadujícím zásah rychlé záchranné služby, mohou rodiče otálet s jejím přivoláním ze strachu o to, aby porodní asistentka neměla problém.

Systém, který není na domácí porody připraven, není schopen tak pružně reagovat jako systém, který s nimi počítá a kde jsou standardní součástí zdravotní péče. To vše zvyšuje riziko pro ženy a děti.

Přitom ze studií, a konečně i z rozsudku Evropského soudu pro lidská práva Dubská a Krejzová proti ČR, vyplývá, že domácí porody nejsou spojeny se zvýšeným rizikem za předpokladu, že:

  • se jedná o nízkorizikové těhotenství,
  • porodu se účastní kvalifikovaná porodní asistentka a
  • převoz matky a dítěte do nemocnice je zajištěn ve velmi krátkém čase.

Nelze proto jednoznačně uzavřít, že domácí porod je natolik rizikové chování, že by mělo být ze strany státu takto striktně omezováno1.

Pochybnost nad systémem v ČR vyjádřil ve svém odlišném stanovisku i soudce Evropského soudu pro lidská práva Paul Lemmens2 již v roce 2014:

„Podle vlády spočívá obecný zájem sledovaný státem v ochraně zdraví matek a jejich dětí. Jak jsem však poznamenal výše, právní řád matkám nezakazuje, aby porodily na místě podle své volby. Je tedy teoreticky možné, aby matky porodily doma. Pokud se tak však rozhodnou, nejsou schopny získat asistenci porodní asistentky. Nedovedu pochopit, jak takový systém jako celek může být pokládán za souladný s deklarovaným cílem ochrany zdraví matek a jejich dětí. I většina uznává, že v tomto ohledu je na českém systému něco divného.

Aniž bych chtěl naznačovat, že úvahy týkající se zdraví zcela chybí, je myslím jasné, že svou roli sehrávají i další úvahy. Stejně jako v jiných státech se otázka domácích porodů zdá být předmětem jakéhosi mocenského boje mezi lékaři a porodními asistentkami. Rozsudek (Rozsudek ESLP Dubská a Krejzová proti ČR) v § 26 nastiňuje, jak tento boj probíhá:

Když v roce 2012 byla otázka domácích porodů posuzována, Ministerstvo zdravotnictví zřídilo expertní skupinu složenou ze zástupců příjemkyň péče, porodních asistentek, asociací lékařů, samotného ministerstva, zmocněnkyně vlády pro lidská práva a veřejných zdravotních pojišťoven. Zástupci asociací lékařů zasedání nicméně bojkotovali s tím, že není důvod platnou právní úpravu měnit. Následně, nepochybně po dosti účinném lobování, dosáhli toho, že ministerstvo odvolalo ze skupiny zástupce příjemkyň péče, porodních asistentek a zmocněnkyni vlády pro lidská práva s argumentem, že jen ve zbylém složení bude možné, aby se skupina dobrala nějakých závěrů. Nevím, zda poté, co byla vyčištěna, byla skupina schopna vůbec nějaké návrhy učinit.

Vzhledem k výše uvedenému jsem přesvědčen, že argument veřejného zdraví předložený vládou by neměl být přeceňován.“

Povědomí o tom, jak probíhá normální, samovolně postupující porod, ze společnosti postupně vymizelo s tím, jak se porody přesunuly do porodnic. Málokdo si tak dokáže představit domácí porod a funkci, kterou při něm porodní asistentka vykonává.

Porod je fyziologický proces, který z principu běží sám od sebe. Pokud vše probíhá tak, jak má, není třeba do něj žádným způsobem zasahovat. Porodní asistentka tak plní jen roli určitého odborného dohledu. Dle stanoviska UNIPA spočívá péče porodní asistentky v takovém případě zejména:

  • v zajištění bezpečí, tepla, soukromí, čistoty prostředí pro porod, v podpoře samotné ženy/rodičů.
  • v monitorování, sledování a vyhodnocování rizika v průběhu porodu (pozorování ženy, jejího vzhledu a chování, kvalita a četnost kontrakcí, vaginální vyšetření, kvantita krvácení, fyziologické funkce ženy, přijímání a vylučování tekutin, vhodné polohy, únava ženy, celkový stav ženy, plodová voda, srdeční ozvy plodu, progrese porodu v čase).
  • po narození dítěte v poskytnutí péče i novorozenci – hned po narození jej porodní asistentka položí matce na břicho nebo do náručí, zhodnotí stav novorozence (Apgar skóre), zajistí průchodnost dýchacích cest, udržení tělesné teploty, podvázání a přestřižení pupeční šňůry a časné přiložení novorozence k prsu. I v péči o novorozence porodní asistentka průběžně vyhodnocuje riziko a informuje rodiče, v případě akutní nouze volá zdravotnickou záchrannou službu a mezitím poskytuje neodkladnou a první pomoc.
  • po porodu v provedení kontroly a ošetření případného porodního poranění, po porodu placenty v provedení kontroly její celistvosti a pozorném sledování stavu ženy (výška fundu, krvácení, zavinování dělohy, fyziologické funkce).
  • v provádění úkonů a doporučení za souhlasu ženy/rodičů, které považuje za vhodné či nutné

 Ve světle toho, jak je porod nejčastěji filmově zpracováván, a často i díky vlastním zážitkům z porodnice, je těžké uvěřit, že by bylo možné porodit bez neustálého monitoringu životních funkcí špičkovými přístroji, křiku, stresu a spousty krve. Rozhodování správních orgánů je nepochybně ovlivněno i touto představou porodu podpořenou stanovisky odborné veřejnosti z řad gynekologů-porodníků, která se s domácím prostředím naprosto neshoduje. Přitom právě porodní asistentka je nejvyšší odbornicí na vedení fyziologického porodu. Lékaři jsou pak odborníci až na vzniklé odchylky od fyziologie.

Existují ale zástupy žen potvrzujících opak. I přes všechny restrikce u nás porodí doma kolem 2000 žen ročně a jejich počet stále narůstá. Z celkového počtu kolem 100 000 porodů ročně se jedná přibližně o 2% všech dětí, a to není zanedbatelné číslo.

Domácí porod není pro každého a stejně jako bude vždycky velká část žen rodit v porodnici, bude existovat i určitá část těch, které chtějí porodit své dítě doma. Je to přirozené a je to samozřejmý jev ve svobodné společnosti, kde má každý právo na svou individualitu.

Dokud ale bude legální zvolit si místo porodu, a já doufám, že v tomto směru se do budoucna nic nezmění, ženy doma rodit budou. Bylo by lepší, kdyby stát přijal tento faktický stav a pokusil se naopak nastavit systém tak, aby riziko pro matky a děti bylo co nejmenší. Pro inspiraci nemusí chodit daleko. Stačí se podívat do Rakouska či Německa, kde jsou domácí porody normální součástí nabídky zdravotní péče.

 

Zažili jste v porodnici nedůstojné zacházení a chcete se mu příště vyhnout?

 

 Máte svá vlastní porodní přání a chtěli byste, aby byla při porodu splněna?

 

Poradím vám jak na to sPRÁVNĚ!

Stáhněte si ZDARMA můj e-book Pět práv, která vás v porodnici podrží

________________________________________________________________________________________________

Vysvětlivky:

1) Jak ostatně konstatoval i Ústavní soud ČR ve svém nálezu ze dne 24. července 2013, sp. zn. I. ÚS 4457/12: „Nelze vyloučit, že i klidně probíhající fyziologický porod se může rychle změnit; předpokládat všechny možnosti a reagovat na ně v poměrně značném předstihu by de facto muselo vést k naprostému vyloučení možnosti tzv. domácích porodů. Tu ÚS připomíná, že moderní demokratický a právní stát je založen na ochraně individuální a nedotknutelné svobody, jejíž vymezení úzce souvisí s důstojností člověka. Tato svoboda, jejíž součástí je i svoboda v osobních věcech, které člověk činí, je doprovázena určitou mírou přijatelného rizika. Právo na svobodnou volbu místa a způsobu porodu – z hlediska rodičů – je limitováno jen zájmem na bezpečném porodu a zdraví dítěte. Tento zájem však nelze vykládat jako jednoznačnou preferenci porodů ve zdravotnických zařízeních.“

2) Odlišné stanovisko soudce Lemmense lze nalézt v rozsudku Evropského soudu pro lidská práva Dubská a Krejzová proti ČR, dostupném on-line zde: http://eslp.justice.cz/justice/judikatura_eslp.nsf/0/6AA24AD6E570D2D0C12580FA004AE545/$file/Dubsk%C3%A1%20a%20Krejzov%C3%A1%20proti%20%C4%8Cesk%C3%A9%20republice.pdf?open&

 

Komentáře

Jsem právnička, ale především jsem matka. Mateřství mi v mnohém otevřelo oči, a proto pomáhám rodičům znát jejich práva a práva jejich dětí. Jsem také autorkou knihy (a e-knihy) Příručka informovaného rodiče do porodnice, která už pomohla mnoha rodičům stát si za svými právy a e-booku Informovaný souhlas – vše, co potřebujete vědět, ale bojíte se zeptat Více o mně si můžete přečíst zde.

Subscribe To Our Newsletter

Subscribe To Our Newsletter

Join our mailing list to receive the latest news and updates from our team.

You have Successfully Subscribed!