Porod, pandemie COVID-19 a vaše práva

1. část

Pomalu nám odeznívá (snad) druhá vlna pandemie koronaviru COVID-19 a spolu s ní se otevírá celá řada dílčích otázek ohledně kompetencí zdravotnických zařízení nařizovat určitá opatření a povinností pacientů se jimi řídit.

Přiznám se, že jsem i trochu váhala, jestli se k tématu vyjadřovat v blogových článcích. Za prvé se situace velmi rychle měnila a články by zastarávaly v enormně krátkém čase, a pak jsem si také nebyla jistá, jestli v této složité době přetíženého zdravotnictví a s tím spojené frustrace a únavy personálu ještě „přilévat olej do ohně“ a zdůrazňovat, že i pacienti mají dva práva.

Na druhou stranu zákony platí i v době pandemie. Některá opatření, často vydávaná samotnými poskytovateli zdravotních služeb, jsou až příliš omezující na to, aby byli oprávněni je vůbec vydat a pacienti, a zejména rodící ženy, byly povinni je strpět.

Jak jsem postupně začala téma zpracovávat, objevila se celá řada problémů, které vydají na několik článků. Přináším vám proto sérii Porod, pandemie COVID-19 a vaše práva, ve které se budu jednotlivým dílčím otázkám věnovat.

Na co se můžete těšit? Nejčastější opatření, která se objevují v rámci porodnické péče a kterýma stojí za to, se zabývat i z pohledu práva pacientů a hlavně rodiček, jsou následující:

  • Zákazy návštěv
  • Roušky při porodu
  • Omezování kontaktu matek a novorozenců
  • Omezování kontaktu novorozenců a otců

V tomto první článku se seznámíte s tím, jak jsou která opatření závazná podle toho, kdo je vydal a jak se k nim stavět z pozice pacienta. V závěru se pak blíže dotknu zákazu návštěv, který je v současné době asi jedním z nejdrastičtějších opatření, které je v rámci epidemie COVID-19 vydáváno, protože jsou od sebe oddělováni blízcí i na několik týdnů, v některých smutných případech i navždy.

 

Jak se zorientovat v jednotlivých opatřeních?

 

Podle všeho se zdá, že epidemie Covid-19 tu s námi ještě nějaký čas bude a pravděpodobně se bude projevovat průběžně ve více či méně intenzivních vlnách. Jakou cestu ochrany zvolí vládnoucí aparát a jak se s ní společnost postupně vypořádá, nikdo neví. V každém případě není na škodu zorientovat se v systému opatření a omezení, se kterými se můžete v této, i budoucí, době setkat. To, o jaké opatření se jedná a kdo ho vydal, má totiž význam pro jeho právní závaznost a také následky, pokud se jím neřídíte.

Podle toho, v jak kritické situaci se epidemie zrovna nachází, se mění i forma, jakou jsou vydávána jednotlivá omezení:

 

1)     Usnesení vlády České republiky o přijetí krizového opatření

 

Tato opatření jsou vydávána v době vyhlášeného nouzového stavu. Nouzový stav slouží k tomu, aby mohl stát pružně reagovat na krizovou situaci ve společnosti. Vyhlašuje jej vláda podle zákona o bezpečnosti České republiky (z. č.  110/1998 Sb.). Ten pak odkazuje na krizový zákon (zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů), který stanoví jednotlivé pravomoci krizových orgánů, jako je vláda, ministerstva nebo orgány kraje (hejtman).

Vedle krizového zákona pak vystupuje také zákon o ochraně veřejného zdraví (z. č. 258/2000 Sb.), který obsahuje přesnější medicínskou a epidemiologickou právní regulaci pro takovou situaci. 

Ministerstvo zdravotnictví má pravomoc nařizovat mimořádná opatření ke zvládání epidemie danou § 69 zákona o ochraně veřejného zdraví. Tyto pravomoci se do značné míry překrývají s těmi, které má v rámci nouzového stavu vláda a jimiž může zasahovat do základních práv a svobod.

Jestliže je ale vyhlášen nouzový stav, vláda demonstruje, že nastalý problém dosahuje takové úrovně, že k jeho řešení nepostačí standardní procedury předvídané obecnými zákony. V takové situaci vyhlášením nouzového stavu nastupuje speciální pravomoc vlády. (rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 14 A 41/2020 ze dne 23.4.2020, kterým byly zrušeny některé části mimořádných opatření ministerstva)

Pokud stát hodlá k řešení kritické situace ve společnosti omezovat základní práva a svobody občanů, jako je svoboda pohybu a pobytu nebo právo pokojně se shromažďovat, musí vyhlásit nouzový stav. Vedle sebe pak mohou existovat obě opatření – jak krizová opatření vlády, tak mimořádná opatření ministerstva.

Tam, kde dochází k rozsáhlému omezování základních práv musí rozhodovat vláda, jako kolektivní orgán pod „dohledem“ Poslanecké sněmovny (která je oprávněna nouzový stav zrušit – čl. 5 a čl. 6 zákona o bezpečnosti ČR).

Tam, kde jsou rozhodovány dílčí epidemiologické otázky, pak vydává ministerstvo mimořádná opatření (například jedno z posledních mimořádných opatření, kterým se nařizuje domovům pro seniory a dalším institucím preventivní vyšetření na stanovení přítomnosti antigenu viru SARS-CoV-2) .

Krizová opatření vydávaná vládou jsou závazná pro všechny a je třeba se jimi řídit, případně je napadat soudní cestou. Nerespektování omezení vyplývající z krizových opatření stanovených v době nouzového stavu může být posouzeno jako přestupek, za který může být uložena pokuta až 2 mil. Kč (§ 31 odst. 3 písm. c) ve spojení s § 34 odst. 1 a 3 krizového zákona).

Mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví ČR

 

I prostřednictvím Ministerstva zdravotnictví ČR může stát v rámci řešení celostátní epidemie omezovat práva a svobody občanů. Dokonce to bude ta častější varianta, protože ne vždy je nutné vyhlašovat nouzový stav.

Mimořádná opatření, která má ministerstvo k dispozici lze nalézt v § 69 zákon a o ochraně veřejného zdraví (z. č. 258/2000 Sb.) .

Jsou to tato:

  1. a) zákaz nebo omezení výroby, úpravy, úschovy, dopravy, dovozu, vývozu, prodeje a jiného nakládání s potravinami a dalšími výrobky, kterými může být šířeno infekční onemocnění, popřípadě příkaz k jejich zničení,
  2. b) zákaz nebo omezení styku skupin fyzických osob podezřelých z nákazy s ostatními fyzickými osobami, zejména omezení cestování z některých oblastí a omezení dopravy mezi některými oblastmi, zákaz nebo omezení slavností, divadelních a filmových představení, sportovních a jiných shromáždění a trhů, uzavření zdravotnických zařízení jednodenní nebo lůžkové péče, zařízení sociálních služeb, škol, školských zařízení, zotavovacích akcí, jakož i ubytovacích podniků a provozoven stravovacích služeb nebo omezení jejich provozu,
  3. c) zákaz nebo omezení výroby, úpravy, dopravy a jiného nakládání s pitnou vodou a vodami užívanými k účelům podle § 6a a § 6d, zákaz používání vod ze studní, pramenů, vodních nádrží, rybníků, potoků a řek,
  4. d) příkaz k vyčlenění lůžek ve zdravotnických zařízeních,
  5. e) příkaz k provedení ohniskové dezinfekce, dezinsekce a deratizace na celém zasaženém území; ohniskovou dezinfekci, dezinsekci a deratizaci provede zdravotní ústav (§ 86 odst. 1), stanoví-li tak rozhodnutím příslušný orgán ochrany veřejného zdraví; v takovém případě jsou fyzické osoby, podnikající fyzické osoby a právnické osoby povinny vytvořit podmínky pro provedení ohniskové dezinfekce, dezinsekce nebo deratizace stanovené rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví a strpět provedení ohniskové dezinfekce, dezinsekce nebo deratizace v termínu stanoveném tímto rozhodnutím; náklady na tuto ohniskovou dezinfekci, dezinsekci a deratizaci provedenou zdravotním ústavem jsou hrazeny ze státního rozpočtu,
  6. f) příkaz k varovnému označení objektů, v nichž došlo k infekčnímu onemocnění, a text tohoto označení,
  7. g) mimořádné očkování a preventivní podání jiných léčiv (profylaxe),
  8. h) příkaz k vyčlenění objektu v majetku státu, kraje nebo obce k izolaci fyzických osob nebo jejich karanténě,
  9. i) zákaz nebo nařízení další určité činnosti k likvidaci epidemie nebo nebezpečí jejího vzniku (právě podle tohoto ustanovení je uložena povinnost nosit roušky).

Mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví jsou závazná pro každého a je třeba se jimi řídit. V případě nesouhlasu je můžete také napadat soudní cestou. Za nedodržování mimořádných opatření ministerstva můžete dostat pokutu až 3 mil. Kč., byť toto je horní hranice a byla by byla pravděpodobně nižší.  (§ 92n odst. 1 písm. b) zákona o ochraně veřejného zdraví).

 

Mimořádná opatření krajské hygienické stanice

 

Krajská hygienická stanice má stejné kompetence jako ministerstvo, jen se musí jednat pouze o lokální epidemii v jejím kraji. Jakmile epidemie dosáhne celostátních rozměrů nebo je třeba opatření vydat ve více krajích, nastupuje ministerstvo (§ 80 odst. 1 písm. g) zákona o ochraně veřejného zdraví).

I těmito mimořádnými opatřeními je nutné se řídit, za jejich nedodržování hrozí pokuta stejně jako v případě mimořádných opatření ministerstva až 3 mil. Kč.

 

Opatření vydávaná poskytovateli zdravotních služeb

 

Poskytovatel zdravotních služeb má také při výskytu epidemií a předcházení vzniku a šíření infekce spojené se zdravotní péčí určité pravomoci:

  • Nařízení protiepidemického opatření fyzické osobě (§ 67 zákona o ochraně veřejného zdraví)

Tou celkem jednoznačnou a bezproblémovou pravomocí je možnost nařídit protiepidemické opatření fyzické osobě. Pokud poskytovatel zjistí výskyt infekčního onemocnění nebo podezření na ně, může fyzické osobě nařídit druh a způsob provedení protiepidemických opatření v ohnisku nákazy (§ 67 zákona o ochraně veřejného zdraví). Musí se ale jednat o fyzickou osobu, která onemocněla infekčním onemocněním nebo je podezřelá z nákazy. 

Poskytovatel pak může nařídit tato protiepidemická opatření:

Fyzická osoba, je zejména povinna:

a) podrobit se izolaci, podání specifických imunologických preparátů nebo antiinfektiv, potřebnému laboratornímu vyšetření, lékařské prohlídce a karanténním opatřením (karanténa, lékařský dohled, zvýšení zdravotnický dozor),

b) dodržovat omezení, popřípadě zákaz užívání zdroje pitné vody, potravin a dalších výrobků podezřelých z toho, že obsahují původce nákazy,

c) zajistit provedení nařízené ohniskové ochranné dezinfekce, dezinsekce a deratizace,

d) zdržet se činnosti, která by mohla vést k dalšímu šíření infekčního onemocnění, a je-li běžnou součástí života, vykonávat ji tak, aby se riziko šíření snížilo.

  • Hygienická a protiepidemická opatření

Druhou, už o něco kontroverznější pravomocí, je povinnost poskytovatele činit hygienická a protiepidemická opatření k předcházení vzniku a šíření infekce spojené se zdravotní péčí (§ 15 zákona o ochraně veřejného zdraví). Jedná se o obecnou povinnost poskytovatele, která se neaktivuje výhradně při epidemiích, ale při výskytu jakékoli infekce spojené se zdravotní péčí. Takovou infekcí může být i chřipka nebo třeba onemocnění COVID-19.

A proč říkám, že je ustanovení kontroverzní? Právě podle něj se totiž vyhlašuje také zákaz návštěv. A zde se opět dostáváme do věčného sporu o to, jestli zákaz návštěv je nebo není přiměřené opatření a jestli je sám poskytovatel zdravotních služeb (resp. ředitel nemocnice) oprávněn vydat jej plošně ohledně všech osob, které do zdravotnického zařízení přicházejí.

Bavíme se skutečně jen o zákazech návštěv vydávaných zdravotnickými zařízeními, nikoli orgány ochrany veřejného zdraví, jako je ministerstvo nebo krajská hygienická stanice, nebo dokonce vláda v rámci nouzového stavu (ty jsou vydávány jako usnesení vlády nebo mimořádná opatření ministerstva/krajské hygienické stanice, jsou závazné a je nutné se jimi řídit viz výše).

V této souvislosti bych ráda upozornila na to, že pokud jde o přítomnost zákonných zástupců, má zde jednoznačně jasno jak vláda, tak ministerstvo zdravotnictví, i krajské hygienické stanice, které vydávají mimořádná opatření v době, kdy epidemie ještě nedosahuje celostátního rozměru.

Každé takové mimořádné opatření, zakazující návštěvy ve zdravotnických zařízeních, VŽDY obsahovalo výjimku pro nezletilé pacienty!

Jestliže ani ministerstvo v době tak rozsáhlé epidemie, jaká je tu dnes, a to ani na jejím vrcholu, nepovažovalo za přiměřené a vůbec možné, aby byl omezován kontakt dětí s jejich rodiči, pak jakékoli takové opatření, vydané ředitelem nemocnice v době epidemie, je jednoznačně nepřiměřené.

Narážím nyní na období chřipkových epidemií v dávné minulosti, kdy byly zákazy návštěv vydávány prakticky výhradně jen zdravotnickými zařízeními na základě pouhých doporučení krajských hygienických stanic. Blíže mé články Zákaz návštěv není zeď nebo Přehodnoťte zákaz návštěv! Otevřený dopis nemocnicím.

Zákaz návštěv, tak, jak je všeobecně pojímán, je protiepidemické opatření, a proto se při jeho vydávání poskytovatel zdravotních služeb musí řídit dvěma právními předpisy. Předně je to zákon o ochraně veřejného zdraví, který v § 15 stanoví základní podmínky pro vydání takového protiepidemického opatření. A na druhém místě je to zákon o zdravotních službách, který garantuje práva pacientů a vymezuje, za jakých podmínek jedině smí poskytovatel zdravotních služeb do těchto práv zasáhnout.

Plošně vymezený zákaz návštěv, vydaný samotným zdravotnickým zařízením a pojímaný tak, že platí pro všechny, včetně zákonných zástupců a osob blízkých je nepřiměřené opatření.

Ve světle aktuální epidemie se ukázalo, že fungují právě ta opatření, po kterých dříve v době chřipkových epidemií pacienti volali pro své návštěvy (roušky, oblek, mytí rukou, oddělený prostor, kontrola zdravotního stavu). Je evidentní, že je zákaz návštěv tak, jak byl dříve pojímán, nepřiměřené omezení, protože i dnes postačí mnohem mírnější opatření k zajištění ochrany ostatních pacientů a zamezení šíření viru ve zdravotnických zařízeních.  

Stačí, když se podíváte na nově vytvořený protiepidemický systém ministerstva zdravotnictví PES. Všech pět stupňů vyžaduje vyhlášený nouzový stav. Přitom v prvním stupni stále postačí pro návštěvy ve zdravotnických zařízeních pouze ochrana nosu a úst. Žádná z chřipkových epidemií nebyla dosud ani tak závažná, aby si vyžádala nouzový stav. Přesto zdravotnická zařízení přistupovala k tak razantnímu opatření, jako je zákaz návštěv, který dle systému PES patří až do 4. stupně (ve 3. stupni stále postačí omezení)! Vzhledem k tomu, že nakažlivost i smrtnost koronaviru je výrazně vyšší, než u chřipky, neměla by být opatření zdravotnických zařízení v době chřipkových epidemií přísnější, než ta současná týkající se koronaviru.

Je jisté, že přijde doba, kdy přestane platit nouzový stav, orgány ochrany veřejného zdraví přestanou vydávat mimořádná opatření a svět se zase vrátí k normálu. Právě do tohoto normálu patří i zákazy návštěv, vydávané zdravotnickými zařízeními. Věřím, že by se právě ony mohly inspirovat současnou situací. Stačilo by, kdyby vzaly v úvahu systém PES a přehodnotily svůj dosavadní přístup k zákazu návštěv.

Není přiměřené návštěvy plošně bez dalšího zakazovat. Pokud jde o zákonné zástupce nezletilých nebo o osoby blízké, je to dokonce protiprávní (protože nejsou návštěvy). Přiměřené v rámci zachování práv pacientů je v době chřipkových nebo jiných epidemií nízké intenzity na viditelných místech vyvěsit a zdůraznit, že je vhodné v zájmu zdraví pacientů návštěvy omezit, nedocházet za pacientem s příznaky respiračních onemocnění a vždy s ochranou nosu a úst.

V některých nemocnicích dochází dokonce i dnes k omezování kontaktu pacientů s jejich blízkými, a to NAD RÁMEC vládních opatření. V lepším případě nemocnice zajistí možnost posledního rozloučení přes tablet nebo počítač. Taková praxe by musela být odůvodněna jedině tím, že osoba blízká narušuje poskytování zdravotních služeb. Lze si to představit v případě covid pozitivní osoby blízké. Ani to ale nemusí být nutně překážka. Jak si můžete přečíst v článku, i v těchto případech jsou některé nemocnice schopné poslední rozloučení umožnit.

V každém případě nic takového nelze na základě plošně vyhlášeného zákazu návštěv nebo jen z rozhodnutí zařízení nad rámec aktuálních opatření. Osobu blízkou je možné vykázat či nevpustit k pacientovi. Musí ale objektivně narušovat poskytování zdravotních služeb. A to ať už jde o nějaké rizikové chování (např. odmítnutí používat ochranné prostředky) nebo rizikový zdravotní stav. To je jediný případ, kdy zdravotnické zařízení může jednat přísněji, než jaká aktuálně platí opatření vlády nebo orgánu ochrany veřejného zdraví.

A jak se můžete bránit, jste-li zákonný zástupce nebo osoba blízká a nemocnice vás odmítá pustit za vaším dítětem či blízkou osobou s odkazem na zákaz návštěv? To je problematika, která vydá na další článek, který najdete tady.

Zažili jste v porodnici nedůstojné zacházení a chcete se mu příště vyhnout?

 

 Máte svá vlastní porodní přání a chtěli byste, aby byla při porodu splněna?

 

Poradím vám jak na to sPRÁVNĚ!

Stáhněte si ZDARMA můj e-book Pět práv, která vás v porodnici podrží

Komentáře

Jsem právnička, ale především jsem matka. Mateřství mi v mnohém otevřelo oči, a proto pomáhám rodičům znát jejich práva a práva jejich dětí. Jsem také autorkou knihy (a e-knihy) Příručka informovaného rodiče do porodnice, která už pomohla mnoha rodičům stát si za svými právy a e-booku Informovaný souhlas – vše, co potřebujete vědět, ale bojíte se zeptat Více o mně si můžete přečíst zde.

Subscribe To Our Newsletter

Subscribe To Our Newsletter

Join our mailing list to receive the latest news and updates from our team.

You have Successfully Subscribed!