Je tmavá noc a do porodnice vchází zadýchaná žena podpíraná svým manželem. Ohlašují se sestře s tím, že porod pravděpodobně začal. Oba automaticky vstupují do místnosti k příjmu, ale sestra najednou zastaví otce a sdělí mu, že pokud chce být přítomen porodu, musí zaplatit poplatek. Bez toho ho k porodu nevpustí.
Budoucí tatínek propadá panice, když prohlíží svou peněženku a s hrůzou zjišťuje, že 1500 Kč v hotovosti nemá. Naštěstí se dozví, že poblíž porodnice je bankomat. Rychle vybíhá z porodnice, vybírá peníze a vrací se zpět. Úlevně si oddechne. Stihnul to. Vchází do porodního boxu právě ve chvíli, kdy se jeho žena přemísťuje na porodní lůžko.
Zajímalo by mě, kolik z vás zažilo podobnou situaci. Dříve to byla poměrně častá praxe. Ne vždy byl ale v blízkosti bankomat.
Dnes by se nic podobného stávat nemělo a doufám, že tomu tak je.
K platbám za osobu blízkou u porodu se v posledních pár letech už vyjádřila celá řada právníků a institucí. Nejvýznamnější je samozřejmě rozhodnutí Ústavního soudu ČR z 12.4.2016. S ním se pojí zajímavé vyjádření Veřejné ochránkyně práv.
Případ, který řešil Ústavní soud, ale nebyl jediný, kterým se ombudsmanka zabývala. Obdobnou situaci prošetřovala i v rámci svého vlastního šetření a zprávu z něj si můžete přečíst zde.
Na internetu lze nalézt i právní rozbory dalších právníků. Z mého pohledu velmi zajímavý je článek prof. Iva Telce o právním postavení duly a nesmyslném požadavku na poplatek za její přítomnost u porodu. Další může být například názor Kateřiny Vítové ze společnosti Aperio zde.
Všichni se shodují na jediném:
Přítomnost doprovodu při porodu není možné podmiňovat zaplacením poplatku.
To znamená, že je zcela protiprávní, aby se stávaly situace popsané shora. Nezáleží na tom, jestli jde o budoucího tatínka dítěte, dulu, vlastní porodní asistentku nebo kohokoli jiného. Nemocnice nemá právo nevpustit takový doprovod k porodu s odůvodněním, že nezaplatil poplatek.
Jak to tedy je?
Do celé problematiky vnesl více světla Ústavní soud ČR svým rozhodnutím z dubna 2016. Konkrétně se totiž vyjádřil k tomu, zda vůbec má nemocnice právo na to, požadovat platby od pacientů a za jaké služby.
Závěry Ústavního soudu jsou jednoznačné:
Přítomnost doprovodu při porodu není možné podmiňovat zaplacením poplatku
Jde totiž o plnění povinnosti, kterou nemocnici ukládá zákon1. Tou povinností je strpět přítomnost osoby blízké nebo osoby určené pacientem při poskytování zdravotních služeb (všech, tedy i při porodu).
Ze zákona o zdravotních službách nevyplývá, že by nemocnice měla strpět takovou přítomnost za poplatek (naproti tomu v jiných případech zákon výslovně uvádí, že nemocnice může požadovat úhradu ve výši reálných nákladů např. za pořízení výpisu nebo kopie zdravotnické dokumentace2). Náklady spojené s přítomností doprovodu u porodu si proto nese každý sám. Více v článku zde.
Je to stejný princip, jako návštěva pacienta na jiném oddělení, například na JIP, kde je většinou rovněž potřeba např. speciální oblek, avšak jeho zpoplatnění nikdo nevyžaduje.
Doprovodem může být osoba blízká (otec dítěte, sestra rodičky, její matka) nebo jiná osoba určená rodičkou (dula, porodní asistentka – ta má navíc i pozici konzultanta).3
Přítomnost takové osoby může být omezena jen ze tří důvodů:
- není v souladu s jinými právními předpisy (např. hygienickými),
- není v souladu s vnitřním řádem nemocnice,
- její přítomnost narušuje poskytování zdravotních služeb.
Ani tato omezení ale nelze vykládat tak, že pokud nemocnice uvede poplatek do vnitřního řádu, musí být uhrazen. Vnitřní řád nesmí nepřiměřeně zasahovat do práv pacienta.
Zmíněné tři podmínky jsou stejné jako v případě práva dítěte na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce. Podrobně si o nich můžete přečíst v tomto článku.
Přítomnost osoby blízké u porodu není nadstandardní služba, kterou je možné zpoplatnit
Naopak se jedná o součást základních povinností porodnice podle zákona o zdravotních službách. Zpoplatněny v rámci platby za přítomnost u porodu nemohou být ani:
- náklady na:
- osvětlení,
- topení,
- užitkovou vodu,
- (jednorázový) hygienický oděv,
- desinfekční prostředky,
- roušku,
- návleky na boty.
Jedná se totiž o provozní podmínky, které musí být hromadně zajištěny. Není rozhodující, jestli se jedná o zaměstnance, osoby zajišťující provoz nebo zásobování, pacienty, jejich doprovod nebo návštěvy.
Platbu lze požadovat za služby „navíc“, které může doprovod odmítnout (občerstvení, speciální pomůcky apod.)
Vztah lékaře a pacienta je totiž soukromoprávní povahy. Jejich postavení je zcela rovnocenné. Zdravotník pacientovi poskytuje službu. Podobně jako třeba zaplatíte kadeřnici za nový sestřih.
Při poskytování zdravotních služeb ale dochází často k zásahům do tělesné integrity pacientů. Jedná se o velmi citlivou oblast a proto, na rozdíl od kadeřnice, je potřeba ji více regulovat zákonem a garantovat pacientovi jeho práva. Podmínky poskytování této služby proto upravuje zákon o zdravotních službách a další související zákony.
Z právního hlediska je platba za službu u porodu „navíc“ úplatou za poskytnutou službu.
Aby mohla být vybírána úplata za poskytnutou službu, musí jí předcházet dohoda mezi zdravotníky a osobou, které je poskytována. V tomto případě rodičkou nebo doprovodem.
Rodička nebo doprovod (podle toho, koho se služba týká) uzavře smlouvu s poskytovatelem zdravotních služeb o poskytnutí takové služby a úplatě za ni. Jedná se o běžnou smlouvu, jakou uzavíráte denně s jakýmkoli podnikatelem. Například když si v kavárně objednáte kávu nebo si zaplatíte masáž. Úplata za ni je v pořádku, pokud takovou službu za úplatu chcete. Samozřejmě ji ale také chtít nemusíte, a tak si ji neobjednáte. Takové služby proto nemůže nemocnice ženám vnucovat.
V rámci služeb, které jsou poskytovány u porodu navíc, se může jednat o několik typů služeb:
- služby navíc pro rodící ženu – sem může spadat např. dodatečná přikrývka, úlevové pomůcky, občerstvení během porodu.
- služby navíc pro doprovod – např. občerstvení.
Platbu lze požadovat za specifické služby či úkony, které musí být poskytnuty (proškolení personálu, instruktáž otce apod.)
Ústavní soud sice rozšířil okruh služeb, které nelze zpoplatňovat, o provozní podmínky, a tak již není možné, aby si nemocnice účtovaly poplatek za speciální oblek, nicméně určitou velmi nejasnou kategorii služeb, za které nemocnice může požadovat poplatek, ponechal.
Závěry Ústavního soudu jsou jednoznačné:
Přítomnost doprovodu při porodu není možné podmiňovat zaplacením poplatku
Jde totiž o plnění povinnosti, kterou nemocnici ukládá zákon1. Tou povinností je strpět přítomnost osoby blízké nebo osoby určené pacientem při poskytování zdravotních služeb (všech, tedy i při porodu).
Ze zákona o zdravotních službách nevyplývá, že by nemocnice měla strpět takovou přítomnost za poplatek (naproti tomu v jiných případech zákon výslovně uvádí, že nemocnice může požadovat úhradu ve výši reálných nákladů např. za pořízení výpisu nebo kopie zdravotnické dokumentace2). Náklady spojené s přítomností doprovodu u porodu si proto nese každý sám. Více v článku zde.
Je to stejný princip, jako návštěva pacienta na jiném oddělení, například na JIP, kde je většinou rovněž potřeba např. speciální oblek, avšak jeho zpoplatnění nikdo nevyžaduje.
Doprovodem může být osoba blízká (otec dítěte, sestra rodičky, její matka) nebo jiná osoba určená rodičkou (dula, porodní asistentka – ta má navíc i pozici konzultanta).3
Přítomnost takové osoby může být omezena jen ze tří důvodů:
- není v souladu s jinými právními předpisy (např. hygienickými),
- není v souladu s vnitřním řádem nemocnice,
- její přítomnost narušuje poskytování zdravotních služeb.
Ani tato omezení ale nelze vykládat tak, že pokud nemocnice uvede poplatek do vnitřního řádu, musí být uhrazen. Vnitřní řád nesmí nepřiměřeně zasahovat do práv pacienta.
Zmíněné tři podmínky jsou stejné jako v případě práva dítěte na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce. Podrobně si o nich můžete přečíst v tomto článku.
Přítomnost osoby blízké u porodu není nadstandardní služba, kterou je možné zpoplatnit
Naopak se jedná o součást základních povinností porodnice podle zákona o zdravotních službách. Zpoplatněny v rámci platby za přítomnost u porodu nemohou být ani:
- náklady na:
- osvětlení,
- topení,
- užitkovou vodu,
- (jednorázový) hygienický oděv,
- desinfekční prostředky,
- roušku,
- návleky na boty.
Jedná se totiž o provozní podmínky, které musí být hromadně zajištěny. Není rozhodující, jestli se jedná o zaměstnance, osoby zajišťující provoz nebo zásobování, pacienty, jejich doprovod nebo návštěvy.
Platbu lze požadovat za služby „navíc“, které může doprovod odmítnout (občerstvení, speciální pomůcky apod.)
Vztah lékaře a pacienta je totiž soukromoprávní povahy. Jejich postavení je zcela rovnocenné. Zdravotník pacientovi poskytuje službu. Podobně jako třeba zaplatíte kadeřnici za nový sestřih.
Při poskytování zdravotních služeb ale dochází často k zásahům do tělesné integrity pacientů. Jedná se o velmi citlivou oblast a proto, na rozdíl od kadeřnice, je potřeba ji více regulovat zákonem a garantovat pacientovi jeho práva. Podmínky poskytování této služby proto upravuje zákon o zdravotních službách a další související zákony.
Z právního hlediska je platba za službu u porodu „navíc“ úplatou za poskytnutou službu.
Aby mohla být vybírána úplata za poskytnutou službu, musí jí předcházet dohoda mezi zdravotníky a osobou, které je poskytována. V tomto případě rodičkou nebo doprovodem.
Rodička nebo doprovod (podle toho, koho se služba týká) uzavře smlouvu s poskytovatelem zdravotních služeb o poskytnutí takové služby a úplatě za ni. Jedná se o běžnou smlouvu, jakou uzavíráte denně s jakýmkoli podnikatelem. Například když si v kavárně objednáte kávu nebo si zaplatíte masáž. Úplata za ni je v pořádku, pokud takovou službu za úplatu chcete. Samozřejmě ji ale také chtít nemusíte, a tak si ji neobjednáte. Takové služby proto nemůže nemocnice ženám vnucovat.
V rámci služeb, které jsou poskytovány u porodu navíc, se může jednat o několik typů služeb:
- služby navíc pro rodící ženu – sem může spadat např. dodatečná přikrývka, úlevové pomůcky, občerstvení během porodu.
- služby navíc pro doprovod – např. občerstvení.
Platbu lze požadovat za specifické služby či úkony, které musí být poskytnuty (proškolení personálu, instruktáž otce apod.)
Ústavní soud sice rozšířil okruh služeb, které nelze zpoplatňovat, o provozní podmínky, a tak již není možné, aby si nemocnice účtovaly poplatek za speciální oblek, nicméně určitou velmi nejasnou kategorii služeb, za které nemocnice může požadovat poplatek, ponechal.
Vysvětlivky:
1) § 28 odst. 3 písm. e) zákona č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů
2) § 66 odst. 3 zákona č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů
3) § 28 odst. 3 písm. e) bod 3 zákona č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů
0 komentářů