Vždycky když se dostanu do stavu, kdy pochybuji o sobě a o tom, co dělám, mám takovou trochu masochistickou vzpruhu. Pustím si dokument Pět zrození.1 Patří do seriálu dokumentů s názvem Český žurnál, který vysílá Česká televize od roku 2013.

Tento díl běžel v televizi zrovna v době, kdy jsem byla asi v šestém měsíci těhotenství. Slyšela jsem na něj různé ohlasy. Nejsilněji však zněl ten: „Radši se na to nedívej. Některé věci je lepší nevědět. Ale určitě to tak nechodí všude.“

A tak jsem se nepodívala. Bála jsem se porodu, bála jsem se toho, že uvidím, jak to chodí a budu se bát ještě víc. Usoudila jsem, že to nepotřebuji vidět, ale naše porodnice bude určitě lepší než nějaké zapadlé „Vinohrady“ v Praze.

Odvahu pustit si ten dokument jsem sebrala, až když byl mému synovi rok. Emocionální vlna, která mi otevřela bolestné vzpomínky, mě zastihla nepřipravenou. Celý jsem jej probrečela. Zároveň ve mně ale probudila touhu nenechat to jen tak, která ve mně rostla celý ten rok. A tak jsem intenzivně přemýšlela nad tím, jak to udělat a objevil se nápad psát blog.

„Český žurnál“ je seriál autorských dokumentárních filmů, proto si netroufám posuzovat jeho objektivitu. Autorské dokumenty nemusí být vždy objektivní. Nicméně mé osobní zkušenosti a zážitky z porodnice byly velmi podobné tomu, co jsem ve filmu viděla.

Kdo ho ještě neviděl, tomu velmi doporučuji si ho pustit. Obzvlášť ženám, které čekají miminko. Nepochybně nejsou všechny porodnice stejné a situace se od mého porodu určitě změnila. Přesto je ale dobré vědět, s čím se může člověk setkat.

Dokumentaristé natočili okamžiky okolo pěti porodů očima otců, matek a lékařského personálu. Po odvysílání vyvolal bouřlivé diskuze, kritiku od samotné nemocnice a dokonce i reakci jedné z aktérek, ve které popsala, jak to ve skutečnosti bylo. Bez ohledu na to, kde je pravda, jedna věc je ve filmu vidět naprosto jednoznačně.

Způsob komunikace personálu s pacientkami a to, jak informují pacientky o jejich zdravotním stavu před tím, než vysloví souhlas se zákrokem.

Pro účely článku a ilustraci toho, jak by měla informace pacienta správně vypadat, se budu dále vyjadřovat jen k tomu, co je v dokumentu přímo viditelné. Nevím, jestli informace nebyla doplněna dříve nebo později a kamera ji už nezachytila. Já jsem však na vlastní kůži zažila obdobný způsob komunikace a podávání informací a žádné doplnění neproběhlo.

Jak má podle zákona vypadat informace o zdravotním stavu pacienta

Jak informovat? 2

Poskytovatel zdravotních služeb je povinen zajistit, aby byl pacient:

  • srozumitelným způsobem
  • v dostatečném rozsahu

informován

  • o svém zdravotním stavu a
  • navrženém individuálním léčebném postupu a
  • všech jeho změnách.

Poskytovatel zdravotních služeb je dále povinen umožnit pacientovi nebo osobě určené pacientem klást doplňující otázky vztahující se k jeho zdravotnímu stavu a navrhovaným zdravotním službám, které musí být srozumitelně zodpovězeny. 

Kdy informovat?

Informace o zdravotním stavu je pacientovi sdělena při přijetí do péče a dále vždy, je-li to s ohledem na poskytované zdravotní služby nebo zdravotní stav pacienta účelné.

O čem informovat?

Poslední a nejdůležitější část se týká toho, co musí informace o zdravotním stavu obsahovat. Jsou to údaje o:

  1. příčině a původu nemoci, jsou-li známy, jejím stadiu a předpokládaném vývoji,
  2. účelu, povaze, předpokládaném přínosu, možných důsledcích a rizicích navrhovaných zdravotních služeb, včetně jednotlivých zdravotních výkonů,
  3. jiných možnostech poskytnutí zdravotních služeb, jejich vhodnosti, přínosech a rizicích pro pacienta,
  4. další potřebné léčbě,
  5. omezeních a doporučeních ve způsobu života s ohledem na zdravotní stav a
  6. možnosti
    1. vzdát se podání informace o zdravotním stavu a
    2. určit osoby podle § 32 a 33 zákona o zdravotních službách nebo vyslovit zákaz o podávání informací o zdravotním stavu podle § 33 zákona o zdravotních službách.

Podání informace o zdravotním stavu pacienta je nezbytné před tím, než pacient vysloví souhlas se zákrokem. Takový souhlas musí být svobodný a informovaný.

Svobodný je tehdy, pokud je dán bez jakéhokoli nátlaku. Informovaný je pak v případě, že pacientovi byla podána informace o zdravotním stavu (nebo se jí vzdal).3

Jak probíhala informace v dokumentu?

 

Lékaři ženy informovali například tímto způsobem 4:

• Lékař: „Něco kápneme do žíly teďka malinko, jo?  Zkusíme to trošku zase popohnat, abychom to do toho rána stihli, jo?“

Na otázku dokumentaristky, co jí dávají, odpověděla rodička, že neví. V reakci na tuto komunikaci porodní asistentka sdělila rodičce, že se jedná o oxytocin.

• Lékařka: „Kdybyste s tím souhlasila, tak bysme pustili tu vodu. Už by ten nález k tomu byl. Abychom pomohli těm porodním cestám se pořádně rozvíjet. Dokavaď je tam ta voda, tak to miminko nemůže pořádně rozvíjet ty porodní cesty, jo?“ Rodička přikývne.

Lékařka: „Že bysme dali něco na změkčení těch porodních cest, s tím byste souhlasila?“ Přitom lékařka přikyvuje hlavou na souhlas směrem k rodičce. Ta odpovídá „Ano“.

„To vůbec nemá vliv na děložní činnost. To pomůže těm porodním cestám, aby povolily.“

• Lékařka: „Mamčo, vy byste souhlasila teoreticky s něčím proti bolesti? Přemejšlela jste nad tou možnosti?“

„Nooo, přemýšlela jsem.“

„Přemejšlela. A co jste vymyslela?“

„Tak nějak jsem se chtěla zeptat hlavně, co doporučíte vy, jestli epidurální nebo něco jinýho.“

„Záleží na vás. Ten epidurál samozřejmě má tu výhodu, že jakoby neprostupuje to anestetikum do oběhu toho mimča, ale je to takový technicky náročnější anebo můžeme dát něco do žíly, slaboučkýho, aby tomu trošičku pomohlo proti tý bolesti i povolit ty porodní cesty.

„A jinak ta bolest ještě bude jo?“

„No, ta bude až do porodu.“

„Jakože se bude stupňovat?“

„Ještě bude.“

„Můžeme to zkusit dát něco vykapat, jestli by to nepomohlo, jo, souhlasíte s tím?“

„Ano.“  

• „Takže maminko ukončili bychom to císařským řezem, jo? Tomu miminku se přestává dařit a zatím nemáme otevření takové, abychom to mohli rychle porodit. Takže nejšetrnější pro to mimčo je císařský řez, jo?“

• „Teď dostanete něco naopak, aby to teda se ztlumilo, jo, ty kontrakce?“

Co je vidět na první pohled

Kde je informovanost?

V první řadě v každém poučení úplně chybí informace o důsledcích, rizicích nebo o alternativách zákroku. Veškeré informace se točí převážně okolo účelu, povahy a jeho možného přínosu.

Lékaři ženám oznamují, které úkony hodlají provést. Nejde o dialog. Žena by samozřejmě mohla vznést otázku. Ale věty jsou tvořeny tak, že z nich člověk nemá pocit, že by se mohl zeptat na to, zda je zákrok vhodný.

Ostatně o jeho důsledcích a rizicích nepadne ani slovo (kromě jedné výjimky, kde lékařka sdělí, že „epidurál“ je technicky náročnější, než „něco do žíly“). Žena, která není zdravotník, může tak jednoduše nabýt dojmu, že žádné nevýhody a rizika nejsou.

Podstatou informovaného souhlasu musí být i povědomí o rizicích, které svým rozhodnutím pacient podstupuje. Není možné učinit opravdu informované rozhodnutí, pokud člověk nezná jeho možné důsledky, a to pozitivní i negativní. Proto předtím, než pacient vysloví informovaný souhlas, musí znát jak přínosy, tak rizika zákroku. Zákon ukládá právě lékaři, jako odborníkovi, informovat pacienta, laika, tak, aby informaci porozuměl a mohl se svobodně rozhodnout.

Kde je svoboda?

Svoboda informovaného souhlasu v průběhu probíhajícího porodu je otázka sama pro sebe. Souhlas je svobodný, pokud není udělen pod nátlakem. Nátlak může být fyzický, což by se v nemocnicích nemělo stávat, nebo psychický.

Informace od lékaře nesmí v ženě vzbudit důvodnou obavu, například větou „Chcete, aby vám umřelo miminko?“. U nastávající maminky spustí tato věta takový strach, že odsouhlasí cokoliv.

Svobodu souhlasu ovlivňuje i prožitek aktuální bolesti. Souhlas ženy, udělený v porodních bolestech, tak může být s velkou pravděpodobností neplatný.5 Záleželo by vždy na intenzitě bolesti, frekvenci kontrakcí, a také na tom, zda bylo možné souhlas vyžádat s předstihem.

Sama dobře vím, jak člověka vyčerpá nepostupující porod trvající mnoho hodin. Po 20 hodinách odkývnete cokoli, jen aby to už skončilo.

Když si k tomu ještě přidáte styl komunikace, která v zásadě nepřipouští jinou možnost než souhlasit, je svoboda takového souhlasu velmi pochybná.

Upřímně doufám, že to, co v dokumentu vidět nebylo, byla dostatečná informace před porodem, to, že ženy vše s lékaři dopředu probraly a měly povědomí o důsledcích a rizicích jednotlivých zákroků. Věřím, že při samotném porodu šlo vlastně už jen o odkaz na jejich předchozí komunikaci.

Ptejte se!

Nutno podotknout, že žádná z matek se příliš neptala, co že to s ní chtějí dělat. Ale já byla stejná. Myslela jsem, že v nemocnici přece vědí, co dělají. Že by nedělali něco, co není nutné a potřebné. A kdybych měla ten pocit, řeknu, že si to nepřeji. Jenže na informaci: „Teď vám dáme něco na bolest.“ člověka nějak ani nenapadne, že by se mohl ptát, co to je a jestli je to nutné. Obzvlášť když ho co chvíli položí do kolen kontrakce.

Někdo může mít pocit, že by se lékaře dokonce dotknul, kdyby se ptal na jeho postup. Kdyby chtěl znát informace o negativních účincích, nebo snad zpochybnit jeho postupy a odmítnout je.

Jenže je to vaše tělo. Vy pak budete žít zbytek života s jizvou po císařském řezu a s pocitem, že díky své „líné hubě“ jste se nechali vmanipulovat do postupů, které pravidelně vedou ke stejnému výsledku – sekci.

Pořád si asi neuvědomujeme, že zdravotnictví je služba, za kterou si platíme. A jako příjemci služby máme naprosté právo chtít vědět, jaká služba je nám poskytována. Lékař by samozřejmě sám od sebe měl uvést i negativní důsledky a rizika prováděné léčby. Často se tak ale neděje.

Proto vás prosím:

Ptejte se! Ptejte se na vše. Buďte důslední a chtějte vědět i možné nežádoucí účinky zvoleného postupu. Není ve vašich silách znát dopředu všechny nežádoucí účinky léků, které se v průběhu porodu používají. Ale je povinností zdravotníků vám je sdělit způsobem, jaký budete schopni pochopit. Máte právo se rozhodnout, jestli zákrok podstoupíte nebo ne.

Chcete vědět víc o vašich právech?

»  Můj další článek naleznete tady >> 

»  Chcete něco delšího? Zjistěte to nejdůležitější! 

     ⇒   Jak má vypadat komunikace s lékařem.

     ⇒   Co vše máte právo vědět, než odsouhlasíte zdravotní péči.

     ⇒   Svými právy budete mile překvapeni

>> Stáhnout e-book ZDARMA

»  Anebo se staňte mým fanouškem na facebooku, a budete mít přehled o všech novinkách.


Vysvětlivky:
1 HNÍKOVÁ, Erika. Pět zrození. In: Český žurnál [televizní dokument]. ČT, 2015. ČT2 12.11.2015 20:00. Dostupné též z: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10408111009-cesky-zurnal/214562262600004-pet-zrozeni
2 Citováno z § 31 odst. 1 a 2 zákona č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách)
3 § 34 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách)
4 Veškerá přímá řeč je přesnou citací ze zmiňovaného dokumentu: HNÍKOVÁ, Erika. Pět zrození. In: Český žurnál [televizní dokument]. ČT, 2015. ČT2 12.11.2015 20:00. Dostupné též z: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10408111009-cesky-zurnal/214562262600004-pet-zrozeni
5 CHOLENSKÝ, Robert, KOPALOVÁ, Michaela. Manuál. Jak získávat informovaný souhlas pacienta v praxi. 2008. Liga lidských práv.  74 s. s. 17 a s. 60. Dostupné též z: http://llp.cz/publikace/jak-ziskat-informovany-souhlas-pacienta-v-praxi/
Komentáře

Podobné články

Proč není nahlížení do zdravotnické dokumentace hr...