„Pustili mě na revers.“ Věta, která ve spoustě lidí vzbuzuje asociace podobné té: „Pustili mě na kauci“, známé z amerických kriminálek.
Následuje úlevné oddechnutí: „Aspoň že tak“.
Máme to nejspíš vštípené ve svém podvědomí z dob, kdy se lékaři museli bez diskuze na slovo poslouchat. Ale takhle už to dávno nefunguje. Lékař nerozhoduje o svobodě pacienta, i když občas to tak může vypadat.
Domněnka, že bez podepsaného reversu nemůže pacient z nemocnice odejít, je jeden z velmi rozšířených mýtů, které se tradují mezi pacienty, ale i lékaři.
Pacienti mají nejspíš pocit, že jim brání nějaké neviditelné mříže a bez „souhlasu“ lékaře s odchodem v podobě písemného reversu se jim dveře z nemocnice neotevřou. Čekat třeba i tři, čtyři hodiny na vyplnění propouštěcí zprávy z nemocnice je přece normální.
Normální to bohužel možná je, ale není to v žádném případě vaše povinnost. Je to spíše slušnost, ovšem v únosné míře.
Revers není vaše propustka z nemocnice. Není to žádná povolenka, na základě které můžete brány nemocnice opustit.
Revers je v první řadě dokument, který potřebuje lékař sám pro sebe.
Nepotřebuje papír
Stejně, jako máte právo vyslovit informovaný souhlas s poskytnutím zdravotních služeb, máte i právo takové služby odmítnout.
Právo nesouhlasit s poskytnutím zdravotní péče je logická součást práva na informovaný souhlas. Bez možnosti rozhodnout se a odmítnout zdravotní péči by institut informovaného souhlasu neměl smysl.
Revers je jen název „papíru“, který obsahuje písemné prohlášení o tom, že pacient zdravotní službu odmítá a zejména že byl poučen, jaké následky to pro něj může mít. To, jestli takový „papír“ je nebo není vypracován, nemá vliv na faktický stav, a to je nesouhlas pacienta se zdravotní službou. A bez souhlasu zdravotníci nemohou žádnou péči poskytnout 1. Nemohou pacienta ani hospitalizovat 2.
Povinností zdravotníků je poskytovat zdravotní služby se souhlasem pacienta.
Když odmítnete zdravotní služby navzdory doporučení lékaře, může to mít zdravotní následky. Pokud takový nežádoucí zdravotní následek po odmítnutí zdravotní péče skutečně nastane, potřebuje lékař doklad o tom, že jste odmítli zdravotní službu a on přitom splnil všechny zákonné povinnosti – poučil vás o rizicích odmítnutí zdravotní péče. Zvyšuje se tak jeho právní ochrana, protože má doklad o tom, že jste s plným vědomím rizik navrhovanou zdravotní péči odmítli. Není jeho povinností vás přesvědčovat nebo nutit k tomu zákrok podstoupit. Každý má právo se rozhodnout, jestli a jakou zdravotní péči bude čerpat, a to i za situace, že mu jeho rozhodnutí nebude ku prospěchu.
Revers tak slouží jako takové „alibi“ pro lékaře. Je z něj jasné, že vás dostatečně informoval, a že vy jste s jeho péčí na základě svého vlastního rozhodnutí nesouhlasili a vzali na sebe rizika spojená s odmítnutím zdravotní péče.
Samotný „papír“ lékař ve skutečnosti nepotřebuje. Když odmítnete revers podepsat, zaznamená jej lékař do zdravotnické dokumentace a záznam podepíše on a svědek.3
Proto jakékoli bránění či zdržování v odchodu z nemocnice s odůvodněním, že jste ještě nepodepsali revers, nemá žádný právní podklad. Lékař má ze zákona povinnost nechat vás revers podepsat. Vy sice máte povinnost to udělat a je to také slušnost, ale zákon nestanoví žádnou sankci, pokud tak neučiníte nebo pokud lékař revers nevyhotoví.
Někdy se mě zdravotníci ptají, jestli stačí jen zaznamenat do dokumentace „pacient léčbu odmítá“. Jsem toho názoru, že nikoliv. Zásadní součástí reversu je totiž výčet poučení o následcích odmítnutí. Bez nich je revers v podstatě k ničemu, protože lékař nebude schopen prokázat, že pacienta poučil právě o tom následku, který po odmítnutí zdravotní péče nastal.
Jaké jsou podmínky?
Zákonná úprava je nastavena tak, aby byla zajištěna co největší jistota, že člověk, který odmítá zdravotní péči, tak činí na základě opakovaně sdělených informací o jeho zdravotním stavu s plným vědomím možných následků.
Zákon upravuje tři podmínky, které musí být splněny předtím, než pacient revers podepíše:
- pacientovi byla podána informace o zdravotním stavu nebo se jí vzdal,
- nejde o zdravotní služby, které je možno poskytnout bez souhlasu,
- pacient odmítá vyslovit souhlas s poskytnutím zdravotních služeb.4
Dojde-li k odmítnutí zdravotních služeb pacientem situaci, pak:
- pacientovi je OPAKOVANĚ podána informace o zdravotním stavu v takovém rozsahu, aby bylo zřejmé, že neposkytnutí zdravotních služeb může vážně poškodit jeho zdraví nebo ohrozit život,
- pokud pacient nadále odmítá poskytnutí zdravotní péče, podepíše o tom písemné prohlášení – revers.5
1) informace o zdravotním stavu
Aby mohl být pacient dostatečně informován, musí mu být odpovídajícím způsobem podána „informace o zdravotním stavu“. Jak má taková informace vypadat a co má všechno obsahovat si můžete přečíst v mém e-booku Informovaný souhlas – vše, co potřebujete vědět, ale bojíte se zeptat. Pro tuto chvíli postačí, když budete vědět, že musíte být poučeni o všech výhodách a rizicích zákroku a o jeho alternativách 6.
I samotného podání informace o zdravotním stavu se můžete vzdát, případně určit osobu, které má být informace podána.7 V takovém případě můžete odmítnout zdravotní péči i bez informace o svém zdravotním stavu.
2) zdravotní služby, které lze poskytnout bez souhlasu
Druhou podmínkou je, že nesmí jít o zdravotní služby, které je možné poskytnout bez souhlasu. Znamená to, že zdravotní služby, které lze poskytnout bez souhlasu, nelze odmítnout a budou poskytnuty i přes „nesouhlas“ pacienta.
Pacientovi je možné bez jeho souhlasu poskytnout jen neodkladnou péči, a to v situacích, kdy:
- zdravotní stav pacienta neumožňuje vyslovit souhlas se zdravotní péčí (např. bezvědomí),
- jde o léčbu vážné duševní poruchy, pokud by v důsledku jejího neléčení došlo se vší pravděpodobností k vážnému poškození zdraví pacienta.8
Hospitalizace bez souhlasu
Zákon počítá a i tím, že může být v některých případě potřeba pacienta hospitalizovat bez jeho souhlasu. Jedná se o tyto situace:
- pacientovi bylo pravomocným rozhodnutím soudu uloženo ochranné léčení formou lůžkové péče,
- je nařízena izolace, karanténa nebo léčení podle zákona o ochraně veřejného zdraví,
- je podle trestního řádu nebo zákona o zvláštních řízeních soudních nařízeno vyšetření zdravotního stavu (například v řízení o omezení svéprávnosti).
Toto jsou případy, kdy byste o povinnosti být hospitalizován nepochybně věděli a vstupuje do nich úřední rozhodnutí.
Další a v praxi častější případy nedobrovolné hospitalizace, jsou tyto:
- Pacient ohrožuje bezprostředně a závažným způsobem sebe nebo své okolí a jeví známky duševní poruchy nebo touto poruchou trpí nebo je pod vlivem návykové látky, pokud hrozbu pro pacienta nebo jeho okolí nelze odvrátit jinak. Jedná se typicky o hospitalizace na psychiatrických odděleních.
- Zdravotní stav pacienta vyžaduje poskytnutí neodkladné péče a zároveň neumožňuje, aby vyslovil souhlas. Jde o situace, kdy je pacient například v bezvědomí nebo pod vlivem látek ovlivňujících jeho schopnost udělit informovaný souhlas.
V praxi by se nemělo stávat, že by byly dospělému pacientovi poskytnuty zdravotní služby proti jeho výslovnému a vědomému nesouhlasu. Tedy pokud je schopen porozumět poskytnutým informacím a rozhodnout se na základě nich. Výjimkou jsou pouze případy, kdy takový postup výslovně dovoluje zákon. Jde například o situace, kdy je pacientovi pravomocně uloženo ochranné léčení, nařízena izolace či karanténa, nebo kdy hrozí vážné ohrožení zdraví při neléčení duševní poruchy.
Jinak řečeno, dospělému, svéprávnému a rozhodování schopnému člověku nelze kromě shora uvedených výjimek proti jeho vůli poskytnout žádnou zdravotní službu, a to ani neodkladnou péči.
Revers a děti
Právo odmítnout zdravotní péči za nezletilého mají samozřejmě rodiče, jako jeho zákonní zástupci. Ti totiž znají nejlepší zájem dítěte.
Názory dítěte ale získávají s tím, jak dítě roste, postupně svou váhu. Měli by je zohlednit jak zdravotníci, tak rodiče. Dítě samo může být za určitých okolností schopné souhlasit se zdravotní péčí nebo ji odmítnout. Rozhodujícím faktorem bude jeho rozumová a volní vyspělost.
Zdravotníci totiž musí zjistit názor dítěte na poskytnutí zamýšlených zdravotních služeb, pokud je to přiměřené rozumové a volní vyspělosti jeho věku.9 Plně rozumově a volně vyspělé je dítě nabytím zletilosti.
Dítě je schopno udělit souhlas či nesouhlas se zdravotními službami pokud je schopné porozumět povaze a účelu lékařského zákroku, jeho důsledkům a rizikům. Zároveň musí být schopné racionálně se rozhodnout i s ohledem na budoucí vývoj svého zdravotního stavu.10 Desetileté dítě proto pravděpodobně bude schopné udělit souhlas k ošetření odřeného kolena. Nebude už ale schopné udělit souhlas k operaci pod narkózou.
Určité vodítko pro zjištění, od kdy je názor dítěte relevantní, poskytuje občanský zákoník. Když dítě starší 14 let vážně odporuje zákroku, kterým má být zasaženo do jeho integrity, a jeho rodič se zákrokem souhlasí, nelze zákrok provést bez přivolení soudu.11 Pokud je situace opačná, to znamená, že rodič nesouhlasí, a 14ti letý nezletilý zákrok chce, musí nezletilý (v zastoupení) podat návrh na soud, který rozhodne o přivolení k zásahu do integrity.12
Nezletilým pacientům je možné bez souhlasu zákonného zástupce poskytnout jen neodkladnou péči, jestliže:
- jde o léčbu vážné duševní poruchy dítěte, pokud by v důsledku jejího neléčení došlo se vší pravděpodobností k vážnému poškození zdraví dítěte,
- je třeba poskytnout zdravotní služby nezbytné k záchraně života nebo zamezení vážného poškození zdraví,
- u nezletilého jde o podezření na týrání, zneužívání nebo zanedbávání.13
V těchto případech lékaři musí nezletilému poskytnout neodkladnou zdravotní péči i přes odpor rodiče. Více se můžete dočíst v mém dalším článku.
Zdravotnictví je služba
Mějte stále na paměti, že zdravotnictví je služba, o jejíž podobě rozhoduje na základě informací od lékaře pacient.
Jen vy máte právo rozhodnout o tom, jestli tuto službu využijete a v jaké podobě. Máte právo rozhodnout i o tom, že ji nadále využívat nebudete a z nemocnice odejít.
Zákon toto právo omezuje jen ve velmi specifických a extrémních situacích, kde převažuje veřejný zájem nad zájmem jednotlivce. Může to být ochrana života a zdraví dítěte, ochrana zdraví člověka v situaci, kdy není schopen o sobě sám rozhodovat, ochrana veřejného zdraví apod.14
Rozhodnutí odmítnout zdravotní služby je proto jen vaše rozhodnutí, které se písemně zachytí do reversu. Revers není dobrozdání lékaře o tom, že můžete odmítnout léčbu či opustit nemocnici. Osobní svoboda je i v nemocnici zaručena.
Vysvětlivky:
1) § 28 odst. 1 zákona o zdravotních službách. Výjimky, kdy lze zdravotní péči poskytnout bez souhlasu stanoví § 38 téhož zákona
2) § § 28 odst. 1 zákona o zdravotních službách. Výjimky, kdy lze zdravotní péči poskytnout bez souhlasu stanoví § 38 téhož zákona
3) 34 odst. 3 zákona o zdravotních službách
4) 34 odst. 3 zákona o zdravotních službách
5) 34 odst. 3 zákona o zdravotních službách
6) Co vše má obsahovat informace o zdravotním stavu naleznete v § 31 zákona o zdravotních službách
7) § 32 odst. 1 zákona o zdravotních službách; informace o zdravotním stavu se nelze vzdát, pokud jde o informaci, že pacient trpí infekční nemocí nebo jinou nemocí, v souvislosti s níž může ohrozit zdraví nebo život jiných osob.
8) § 38 odst. 3 zákona o zdravotních službáh
9) § 35 odst. 1 zákona o zdravotních službách
10) KOPALOVÁ, Michaela, CHOLENSKÝ, Robert. Jak získávat informovaný souhlas pacienta v praxi. Manuál. 2. vyd. Liga lidských práv, 2007. 73 s. Dostupný on-line zde http://llp.cz/publikace/jak-ziskat-informovany-souhlas-pacienta-v-praxi/; s. 39
11) § 100 odst. 1 občanského zákoníku
12) § 100 odst. 2 občanského zákoníku
13) § 38 odst. 5 zákona o zdravotních službách
14) Vše v § 38 odst. 1 zákona o zdravotních službách
Skvělý článek, ještě by mě zajímalo, jak je to s reverzem, pokud chcete opustit infekční oddělení, třeba v případě onemocnění covid19. Děkuji za odpověď.
Záleží na tom, o jakého pacienta se konkrétně jedná. Doporučuji informační leták Ministerstva zdravotnictví ČR zde: https://koronavirus.mzcr.cz/wp-content/uploads/2020/10/Algoritmus-izolace-a-karantena-15-10-2020.pdf
1) Jde o zdravého pacienta, který byl pouze v inkubační době ve styku s infekčním onemocnění nebo pobýval v ohnisku nákazy, jinými slovy měl kontakt s Covid pozitivní osobou? Například žena po porodu bez příznaků onemocnění, která ale byla před porodem ve styku s pozitivní osobou.
a. Pacientovi je nařízena karanténa doma a test na COVID-19 v podrobnostech viz zmíněný leták. Je-li test negativní, karanténa pokračuje dále až do 10. dne od rizikového kontaktu, pokud je alespoň tři dny pacientka bez příznaků. V nemocnici není na infekčním oddělení, ale dodržuje pravidla pro karanténu.
2) Jde o pacienta s příznaky onemocnění nebo má pozitivní test – pak je nařízena izolace. Podle závažnosti je nařízena v nemocnici nebo doma. Jak se postupuje v případě izolace je na druhé stránce zmíněného informačního letáku MZ.
Izolace je přísnější opatření než karanténa. Je nařizována u pacientů, kteří skutečně jeví příznaky onemocnění, resp. mají pozitivní test. Izolace i karanténa jsou protiepidemická opatření, která jsou nařízena každé osobě buď krajskou hygienickou stanicí nebo poskytovatelem zdravotních služeb podle § 64 a § 67 zákona o ochraně veřejného zdraví. Fyzické osoby jsou povinny se jim podrobit. Pokud s nimi nesouhlasí, zákon v § 67 obsahuje postup obrany:
Pokud jej vydala krajská hygienická stanice, lze podat odvolání do 15 dnů. Náležitosti odvolání se řídí § 81 a násl. správního řádu.
Vydá-li jej poskytovatel zdravotních služeb, jsou opatření závazná ode dne jejich prokazatelného předání fyzické osobě a záznam o nařízení je součástí zdravotnické dokumentace. Pokud jej vydal poskytovatel zdravotních služeb, do 3 pracovních dnů ode dne prokazatelného předání lze podat návrh na přezkoumání poskytovateli zdravotních služeb, který jej vydal, v případě, že máte za to, že je opatření nesprávné. I přesto se ale musíte po dobu, kdy je opatření přezkoumáváno karanténě nebo izolaci podrobit. Pokud poskytovatel vyhoví návrhu, opatření zruší. Pokud mu nevyhoví, postoupí jej se svým stanoviskem příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví (Krajské hygienické stanici). KHS pak návrh zamítne a potvrdí opatření nebo jej zruší nebo změní. Proti rozhodnutí KHS se odvolat nelze. Lze se ale dál bránit žalobou u správního soudu.
Pokud jde tedy obecně o opuštění infekčního oddělení, záleží na tom, jestli tam jste proto, že máte nařízenu karanténu nebo izolaci nebo ne. Pokud ji máte nařízenou, pak zase záleží na tom, jestli jde o izolaci v nemocnici nebo izolaci doma. Jestliže máte nařízenou izolaci v nemocnici a nepodrobíte se jí (nebo nemocnici opustíte), může správní orgán přistoupit až k exekuci správního rozhodnutí (nařízené izolaci) předvedením. V praxi by tedy bylo možné, aby vás za pomoci Policie ČR předvedl z domova zpátky do nemocnice.
V těchto případech tedy revers nehraje žádnou roli. Jsou to případy, kdy je možná hospitalizace pacienta bez jeho souhlasu (a tedy ani jeho případné odmítnutí zdravotních služeb nemá žádný význam) podle § 38 zákona o zdravotních službách: Pacienta lze bez souhlasu hospitalizovat, jestliže mu je nařízena izolace, karanténa nebo léčení podle zákona o ochraně veřejného zdraví.
Pokud se ale jedná o výše zmíněný případ ženy po porodu, která je zdravá a měla rizikový kontakt, parně by jí byla nařízena pouze domácí karanténa. To, že je momentálně v nemocnici po porodu na to nemá vliv. Sama je tak v režimu standardního pacienta, jen se speciálními nároky odpovídající karanténě, jako by byla doma. To bude různé podle možností každého zařízení. Pravděpodobně samostatný pokoj apod. Nicméně takové ženě nebrání nic odmítnout další poskytování zdravotní péče (té poporodní) a porodnici opustit (za zachování všech opatření v rámci karantény, tedy respirátor, omezit na minimum kontakty s lidmi, zbytek karantény strávit doma atd.) i s novorozencem, pokud ten je zdravý (nevadí, je-li covid pozitivní, pokud není v ohrožení života a nemá nařízenou izolaci v nemocnici).
Totéž platí pro všechny ostatní pacienty, kteří mají nařízenou jen domácí karanténu nebo domácí izolaci a ve zdravotnickém zařízení jsou z jiného důvodu, než je COVID-19. Zdravotní péči mohou odmítnout stejně, jako ostatní pacienti a odejít trávit zbytek karantény nebo izolace domů.
Dobrý den ,můžu se zeptat jestli rodina (matka ,přítelkyně pacienta) můžeme podepsat revers máme na to právo?děkuji za odpoved
Dobrý den, záleží na tom, v jakém je pacient stavu. Pokud je při vědomí a je schopen určit osoby, které mohou za něj udělit souhlas nebo nesouhlas s poskytováním zdravotních služeb nebo už takové osoby určil, pak ano, je to možné, ale musí být splněno několik podmínek:
1) musí se jednat o osobu, kterou pacient při příjmu nebo jindy v průběhu hospitalizace určil jako osobu, která může vyslovit souhlas nebo nesouhlas s poskytnutím zdravotních služeb (§ 33 odst. 1 zákona o zdravotních službách). Tzn. matka nebo přítelkyně musí být pacientem jako tyto osoby označeny. Neplatí to automaticky pro osoby blízké.
2) Nejde o zdravotní péči, kterou je možné poskytovat bez ohledu na souhlas pacienta. To je neodkladná péče za situace, kdy stav pacienta neumožňuje vyslovit souhlas nebo neodkladná péče nutná k léčbě vážné duševní poruchy, pokud v důsledku jejího neléčení došlo se vší pravděpodobností k vážnému poškození zdraví. Neodkladná péče je laicky řečeno péče nutná k záchraně života nebo zamezení vážného poškození zdraví. Taková ta akutní péče, bez které by došlo k fatálním následkům. Podrobněji viz § 5 odst. 1 písm. a) zákona o zdravotních službách.
Jestliže je v bezvědomí nebo z jiného důvodu není schopen rozhodnout o tom, koho určí jako osoby, které za něj mohou rozhodovat, pak jakékoli další poskytování zdravotní péče, která není neodkladná, je podmíněno souhlasem: osoby určené pacientem podle § 33 odst. 1 (viz bod 1), není-li takové osoby nebo není-li dosažitelná, manžela nebo registrovaného partnera, není-li takové osoby nebo není-li dosažitelná, vyžaduje se souhlas rodiče, není-li takové osoby nebo není-li dosažitelná, vyžaduje se souhlas jiné svéprávné osoby blízké, pokud je známa. (§34 odst. 7 zákona o zdravotních službách)
Jde o běžnou péči, která lze odložit, např. očkování, preventivní prohlídka atd. Bez takového souhlasu by žádná další péče neměla být poskytována. Neměl by být proto potřeba revers, jako odmítnutí další péče, ale mělo by stačit to, že už žádná další neodkladná péče není potřeba a pacient by bez takového souhlasu měl být propuštěn. Tzn. třeba matka by měla být dotázána, jestli souhlasí s tím, aby byla poskytována další péče, např. hospitalizace na LDN k doléčení. Když nebude souhlasit, pacient by měl být propuštěn. Bohužel bez znalosti konkrétních okolností hospitalizace lze těžko poradit více.
Děkuji za informace ,pacient je plně při vědomí mluví srozumitelně a chce vést normalni zivot jen bere léky nic víc potřeba vecebne již neni je tam měsíc a půl ma za sebou 7 elektr.lecby a léčbu podepsal sám za sebe chtel by jít do domaci péče proto mě zajímalo jestli na to máme právo jej vzít i když doktor bude trvat na uplne doléčení
Pokud je tam se svým souhlasem, je i sám oprávněn odmítnout další léčbu ve zdravotnickém zařízení a zajistit si ji například ambulantně. Odmítnout zdravotní službu a podepsat revers je tím pádem oprávněn v každém případě on sám. Lékař není oprávněn jej ve zdravotnickém zařízení držet proti jeho vůli, i když by z jeho pohledu bylo nejvhodnější léčbu dokončit. Může se s ním ale domluvit, jak nejlépe postupovat, aby mohl léčbu dokončit ambulantně. Stejně tak by mohl pacient i určit konkrétní osobu, které za něj další léčbu odmítne, jak jsem psala výše a revers pak podepíše tato osoba.
Lékaři mají možnost poskytovat zdravotní péči i přes pacientův nesouhlas, pokud nechají provést psychiatrické vyšetření, jehož výsledkem bude diagnóza, podle niž dotyčný trpí duševní chorobou.
Pokud se pacient následně rozhodne takovému postupu bránit, bývá obvyklé, že ve věci dojde na vypracování znaleckého posudku z odvětví psychiatrie.
Dokážete posoudit, jak objektivně jsou takové posudky běžně zpracovávány a v případě, že jsou ve svém vyznění ovlivněny lékařskou profesní solidaritou, nakolik je pak české soudy dokáží či vůbec mají vůli kriticky hodnotit? Existují nějaké studie, které by se zabývaly kvalitou práce znalců v uvedeném odvětví?
Zde je důležitá ještě jedna podmínka, a to že dotyčný musí být zároveň bezprostředně nebezpečný sobě nebo svému okolí, případně mu musí duševní choroba bránit v běžném fungování a je třeba řešit omezení svéprávnosti. Jinak lidé s duševní chorobou běžně fungují v normálním životě a o své zdravotní péči rozhodují sami. Pokud jde o znalce, všeobecně je to dnes bohužel tak, že je jich velmi málo a není velký výběr. Soud znalecký posudek hodnotí stejně jako jiný důkaz, kriticky, v souvisilosti s tím, co ostatního vyšelo ze spisu najevo a v případě pochybností může nechat vypracovat revizní znalecký podudek. Tím už se zpravidla řídí. O žádné studii, která by se zabývala kvalitou znalců nevím.
Dobrý den,
zajímalo by mě, co se děje když lékař odmítne revers a přeřadí hospitalizaci z dobrovolné na nedobrovolnou? Je možné aby celou situaci posoudil nějaký nezávislý lékař? Jedná se o to, že primářka, která rozhodla o přeřazení, pacienta viděla jen jednou na začátku léčby a trvá na tom, že musí ve zdravotnickém zařízení setrvat ještě několik měsíců. Přitom podle názoru celé rodiny je v pacient dobrém zdravotním stavu a jeho problémy lze řešit už ambulantně. Naposledy když jsme s ním byli na vycházce jsme šli se psem na procházku a hráli s dětma na honěnou, ale primářka to vidí prý ještě na 2 měsíce. Jeho hospitalizace přináší potíže s fyzickým zdravím (nedostatek pohybu v nemocnici, klesající imunita a samozřejmě dopad na psychiku). Primářka trvá na tom že pacient OBVYKLE stráví v nemocnici 3 měsíce a náš příbuzný je tam teprve 6 týdnů tak si nemáme stěžovat. Když přišel jeho zdravotní stav byl opravdu špatný ale nyní je stabilizovaný a opravdu nevidíme důvod proč by tam měl být ještě 2 měsíce. Proto bychom chtěli celou situaci posoudit nezávislým lékařem.
Děkuji za odpověď
Dobrý den,
v takovém případě je zdravotnické zařízení povinno oznámit nedobrovolnou hospitalizaci soudu, který do 7 dnů rozhodne o tom, jestli jsou zde zákonné důvody pro hospitalizaci pacienta bez jeho souhlasu (podrobnosti viz § 66 a násl. zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních, dále jen „ZŘS“). Jedná se o detenční řízení a v rámci něj si pacient může zvolit zmocněnce nebo důvěrníka (§ 68 ZŠR a § 106 a § 107 občanského zákoníku). V rámci řízení pak tyto osoby mohou vystupovat a hájit zájmy pacienta, komunikovat se soudem, zejména mu sdělit, proč hospitalizace není důvodná.
Soud musí také pacienta v rámci sedmidenní lhůty zhlédnout a koná jiný soudní rok přímo ve zdravotnickém zařízení, kde i sám pacient se může ke své hospitalizaci vyjádřit. Soud do 7 dnů rozhodne a pokud je pacient dál hospitalizován, řízení pokračuje. Soude nechá vypracovat znalecký posudek a do 3 měsíců musí rozhodnout rozsudkem, zda je další držení přípustné a na jakou dobu (§ 81 ZŘS). Doporučuji vše řešit, pokud to ještě jde, v rámci probíhajícího detenčního řízení. Jedná se o nerychlejší cestu, jak případně zajistit propuštění pacienta nebo alespoň posouzení celé situace dalšími osobami (soud).
Další možnost je žádat konsiliární vyšetření psychického stavu pacienta přímo ve zdravotnickém zařízení. Mělo by být umožněno.
Pokud se situace nepodaří vyřešit v rámci detenčního řízení, je následně velice složité zajistit propuštění pacienta. Pro komplexní posouzení situace doporučuji domluvit si konzultaci: https://verajedlickova.cz/pravni-sluzby/konzultace/
Přeji zdárné vyřešení situace,
Věra Jedličková