Možná jste to také zažili. Jste v porodnici už nějaký den. Pomalu se zotavujete po náročném porodu a sžíváte se s miminkem. Kojíte, jak jen to jde, ale váha vašeho dítěte stojí. Vážíte každé kojení a začínáte být nervózní, protože víte, že čtvrtý den po porodu by dítě mělo přibrat, aby bylo vše v pořádku.

Porodnice je pro vás noční můra. Když už náhodou spí vaše miminko, je vizita nebo na pokoji brečí miminko druhé paní. Potřebujete se alespoň trochu vyspat a toužebně vzpomínáte na svou postel a klid, jaký byste měli doma. Nejraději byste se sebrali a odešli hned domů.

Když se ale lékaři zmíníte o své touze jít domů, nečekaně narazíte. Lékař vám důrazně vysvětlí, že vás nepustí domů, dokud novorozenec nepřibere.

Vím jaké to je, sama jsem to zažila. Bohužel tenkrát jako prvorodička jsem nevěděla, co vím dnes.

V našich porodnicích je kladen velký důraz na to, aby žena po porodu kojila a aby miminko přibývalo.  Platí pravidlo, že dokud novorozenec nezačne přibírat, „nemůže“ matka s dítětem porodnici opustit.

 Co se ale obecně neví je, že lékař vám nemůže „zakázat“ opustit porodnici.

Mám pocit, že je to mezi pacienty i lékaři všeobecně tradovaný mýtus.

Kdyby to tak bylo, jednalo by se o omezení osobní svobody, což je tak závažný zásah do práv člověka, že je upraven na nejvyšší úrovni, v Listině základních práv a svobod.¹ V žádném případě nemůže osobní svobodu člověka omezit svým rozhodnutím pouhý lékař.

Zdravotní péči není možné poskytovat proti vůli člověka

Obecně totiž platí (až na speciální výjimky nařízené soudem), že:

Nikoho, kdo je schopen o sobě rozhodovat, nelze proti jeho vůli hospitalizovat, ani mu poskytnout zdravotní péči.

Existují jediné dva případy, kdy je možné člověka nedobrovolně hospitalizovat²:

  • pokud je pod vlivem duševní poruchy nebo návykové látky a ohrožuje sám sebe nebo své okolí (např. člověk v záchvatu schizofrenie nepoznává lidi, chce si ublížit nebo ničí věci), já tomu říkám „psychiatrický důvod“,
  • pokud není schopen vyslovit souhlas  a přitom jeho zdravotní stav vyžaduje poskytnutí neodkladné péče (např. těžce zraněný člověk po autonehodě, který je v bezvědomí)³.

Vyplývá z toho, že je-li matka při vědomí a není „psychiatrická“, není možné ji v nemocnici proti její vůli držet.

A to dokonce i za situace, kdy její zdravotní stav není dobrý. Pokud přesto na odchodu trvá, musí ji lékař opakovaně vše vysvětlit a poučit ji o následcích neléčení jejího zdravotního stavu. Když i tak chce odejít, měl by ji nechat podepsat revers4 a propustit ji.

Tím se i lékař zbaví právní odpovědnosti za případné zdravotní komplikace, které mohou nastat po
propuštění z porodnice.

Pro novorozence platí podobné podmínky jako pro dospělého, s jediným rozdílem:

Souhlas s hospitalizací za dítě uděluje rodič.

Když rodič s hospitalizací dítěte nesouhlasí, nelze jej hospitalizovat5.

Existuje ale rozdíl mezi hospitalizací6 a poskytováním zdravotních služeb7.

Aby nemohlo dojít k extrémní situaci, při které by dítě bylo v ohrožení života, protože rodič nesouhlasí s hospitalizací ani s poskytnutím zdravotních služeb, obsahuje zákon „pojistku“.

Bez souhlasu rodiče lze dítěti poskytnout jen neodkladnou péči, a to pouze pokud jde o zdravotní služby nezbytné k:

  • záchraně života nebo
  • zamezení vážného poškození zdraví nebo
  • jde-li o léčbu vážné duševní poruchy, pokud by v důsledku jejího neléčení došlo se vší pravděpodobností k vážnému poškození zdraví pacienta.
  • při podezření na týrání, zneužívání nebo zanedbávání.8

Lékař má dokonce povinnost při naplnění shora uvedených podmínek poskytnout neodkladnou péči (což může znamenat i lůžkovou péči po nezbytně nutnou dobu). Novorozence proto po dobu poskytování neodkladné péče nepropustí.

Jakmile ale odpadne potřeba neodkladné péče, tzn. dítě není v ohrožení života a nehrozí vážné poškození zdraví, musí novorozence propustit, pokud na tom rodiče trvají. O tom, proč lékaři často tvrdí, že nemohou propustit novorozence dříve jak 72 hodin po porodu, se dočtete v mém dalším článku.

Je proto jasné, že nemocnice nemá právo matce bránit odejít i s novorozencem, jestliže novorozenec akutně nevyžaduje neodkladnou péči, která by byla nezbytná k záchraně jeho života nebo zamezení vážného poškození zdraví (např. umístění do inkubátoru).

Rodiče jsou zákonní zástupci dítěte a pouze oni mají rodičovskou odpovědnost. Jedině rodiče proto za dítě zodpovídají.

Někteří lékaři mohou tvrdit, že si to „nevezmou na triko“. To je ale jen nepochopení zákona. Lékař se své zodpovědnosti zbavuje tím, že rodiče dostatečně poučí o všech rizicích a nechá je podepsat revers. V tu chvíli přebírají zodpovědnost za zdravotní stav dítěte rodiče.

Jaké další „pojistky“ má lékař?

Lékař může kontaktovat orgán sociálně-právní ochrany dětí, pokud má pochybnost o tom, zda bude po propuštění novorozenci zajištěna dostatečná zdravotní péče.

Nicméně samotná skutečnost, že matka odejde z nemocnice dříve, není automaticky důvodem pro obavu o zdraví novorozence. 9

Další „pojistku“ obsahuje zákon pro případ, kdy by  trval na svém propuštění člověk v kritickém stavu. Lékař ho musí propustit.

Ale pokud by jeho zdraví (nebo třetích osob) bylo po přerušení poskytování zdravotních služeb vážně ohroženo, má lékař povinnost informovat:

  • osobu určenou pacientem pro poskytování informací o jeho zdravotním stavu nebo
  • manžela,
  • registrovaného partnera,
  • rodiče či
  • jinou osobu blízkou.

Těmto osobám lékař sdělí, že pacient svévolně opustil zdravotnické zařízení. Zároveň informuje i Policii ČR.

Důvod této právní úpravy je jasný. Lékař nemůže zabránit pacientovi opustit zdravotnické zařízení, i kdyby byl na pokraji smrti. V takové situaci ale informuje shora uvedenou osobu a Policii ČR. 10

Vím, že většina prvorodiček, jako jsem byla já, pravděpodobně raději zůstane s miminkem v porodnici tak dlouho, dokud je lékaři nepropustí.

Přesto si ale myslím, že je dobré vědět, že jste v nemocnici dobrovolně a nikdo vám nemůže proti vaší vůli bránit kdykoli odejít.

Nemocnice není vězení.

 

Kam dál?

»  Můj další článek naleznete tady >> 

»  Chcete něco delšího? Zjistěte to nejdůležitější! 

     ⇒   Jak má vypadat komunikace s lékařem.

     ⇒   Co vše máte právo vědět, než udělíte informovaný souhlas.

     ⇒   Možná budete sami překvapeni

>>> Stáhnout e-book ZDARMA

»  Anebo se staňte mým fanouškem na facebooku, a budete mít přehled o všech novinkách.


Vysvětlivky:
1 Omezit osobní svobodu člověka lze pouze z důvodů a způsobem stanoveným v zákoně. Sama Listina základních práv a svobod pak upravuje čtyři případy:
  • zadržení (maximálně 48 hodin + dalších 24 hodin, během kterých rozhoduje soud o vazbě)
  • zatčení (24 hodin + dalších 24 hodin, během kterých rozhoduje soud o vazbě)
  • vazba (podmínky stanovuje trestní zákoník)
  • hospitalizace bez souhlasu (za podmínek stanovených v zákoně o zdravotních službách viz výše)
2 Kromě nařízení soudem ve speciálních případech viz § 38 odst. 1 písm. a) zákona č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů
3 § 38 odst. 1 písm. b) a c) zákona č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů
4 § 34 odst. 3 zákona č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů
5 Podmínky hospitalizace bez souhlasu jsou dvě (kromě psychiatrických): zdravotní stav vyžaduje poskytnutí neodkladné péče + zdravotní stav neumožňuje, aby pacient vyslovil souhlas (bezvědomí). Zákonný zástupce nezletilého ale zpravidla je schopen se validně vyjádřit. Proto u nezletilého tato podmínka nedobrovolné hospitalizace prakticky nemůže nastat. Jen v případě, že zákonný zástupce není k dispozici. Postup Ministerstva zdravotnictví ČR při propouštění novorozenců do vlastního sociálního prostředí ve svém čl. 3 však uvádí na pravou míru případné výkladové nejasnosti: I novorozence je možné hospitalizovat bez souhlasu zákonného zástupce, pokud jde o poskytnutí zdravotních služeb nezbytných k záchraně života nebo zamezení vážného poškození zdraví. Postupuje se pak stejně jako u dospělého (§ 38 a § 40 z. o zdravotních službách). Nemocnice musí takovou hospitalizaci nahlásit soudu a ten s ní musí do 7 dnů vyslovit souhlas.
6Hospitalizace je doba zpravidla delší než 24 hodin, po kterou je pacientovi přijatému na lůžko ve zdravotnickém zařízení poskytovatele lůžkové péče poskytována lůžková péče.“ (§ 3 odst. 4 z. o zdravotních službách)
7 § 2 odst. 2 zákona č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů
8 § 38 odst. 4 písm. b) zákona č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů
9 podrobnosti viz Věstník Ministerstva zdravotnictví České republiky č. 8/2013, dostupný na: http://www.mzcr.cz/Legislativa/dokumenty/vestnik-c8/2013_8527_2793_11.html
10§ 45 odst. 4 zákona o zdravotních službách
Komentáře

Podobné články

Informovaný souhlas – podepsat, proškrtat nebo zah...