Včera jsem si pustila rozhovor ombudsmana Stanislava Křečka v DVTV a nemohu jej nechat bez povšimnutí. V rozhovoru se měl vyjádřit ke svým stanoviskům a názorům prezentovaným v poslední době v médiích, zejména v souvislosti s přítomností otce u porodu. Není podstatné, jestli si za svými vyjádřeními stojí nebo byla špatně pochopena. Podstatný je jeho výklad práva na přítomnost osoby blízké při poskytování zdravotních služeb.

Tvrdí, že toto právo sice existuje, ale o tom, jestli jej může člověk uplatit rozhoduje poskytovatel zdravotních služeb! (17:11 minuta videa)

Takové výroky jsou v době, kdy se v rukách poskytovatelů koncentruje nebývale velká moc (byť mnohdy jen domnělá), v kombinaci s přepracovaností, stresem a napětím, velmi nebezpečné. A to hlavně proto, že se v žádném případě nezakládají na pravdě. Je to naprosté nepochopení nejen zákona o zdravotních službách, ale principů fungování celého právního řádu. Proti tomuto tvrzení se musím důrazně ohradit a přinést jeho bližší vysvětlení.

 

Otevřený dopis právníků

 

Rozhovor byl natočen s odkazem na otevřený dopis, jehož jsem signatářem spolu s dalšími více jak 300 právníky.

Vyjadřování ombudsmana do médií v poslední době neponechalo chladnými ani takové právní autority, jako je Eliška Wágnerová, profesor Kysela, spousta dalších profesorů a docentů právnických fakult ČR, spolu s řadou advokátů a dalších právníků. V dopise je ombudsmanovi vytýkáno, že neakceptovatelným způsobem zpochybňuje základy ústavního pořádku i celého právního řádu:

„Velmi svérázným způsobem („tyhlety proporcionality na mě nezkoušejte”)​ zpochybňujete, že by omezení práv lidí státem mělo být proporcionální, tedy přiměřené a tvrdíte, že právo, které lze omezit, žádným právem není.

Takové výroky již nejsou „jiným právním názorem“, ale neakceptovatelným zpochybňováním základů ústavního pořádku i celého právního řádu. Střety mezi různými právy či zájmy jsou nevyhnutelné, avšak pokud již má být nějaké právo omezeno, mělo by jít o zásah co nejmenší. Na to stačí i selský rozum. Proč něčí právo zpupně zcela zašlapat, když postačí jeho mírnější omezení?

Chcete-li svou funkci vykonávat odborně a důstojně, nemůžete jako ombudsman tento princip ignorovat ani popírat. Dokonce ani za nouzového stavu nelze vycházet z předpokladu, že co stát činí, vždy moudře činí. Nouzový stav neznamená, že by si právo a rozum měly vzít dovolenou. Jistě se nacházíme v situaci, která odůvodňuje omezení některých práv ve větší míře než obyčejně. Ombudsman by však měl umět jednat s chladnou hlavou (na základě odborného úsudku, ne podle pocitů) a své rozhodnutí rozumně vysvětlit veřejnosti i médiím.

Ve funkci nejste za zásluhy ani proto, abyste reprezentoval názory některých svých podporovatelů, nýbrž proto, abyste se zastával (v rámci Vašich zákonných kompetencí) běžných lidí proti úřadům, bezmocných proti omezování svobody a všech, kterým se nedostává respektu, rovného a férového zacházení. Role veřejného ochránce práv je v tomto složitá, avšak nezastupitelná. Vaše dosavadní kroky a vyjádření neukazují, že byste ji plnil řádně.“

V rozhovoru výše bohužel ombudsman svá stanoviska potvrdil a co hůře, přidal další výklad práva, který je zcela nepřípustný.

Právu na přítomnost osoby blízké (či jiné pacientem určené osoby) jsem se věnovala v mnoha svých článcích. Jsou to například tyto:

Pacient může mít u sebe kolik osob chce. Kde to v zákoně najdete?

I tatínci mají v porodnici svá práva

Jak na poplatek za doprovod u porodu

Zákaz návštěv není zeď

Aby bylo jasné, v čem je ombudsmanův výklad práva mimo, musíme to vzít od úplného základu. Jak vůbec fungují práva a povinnosti lidí? Jak funguje stát? Jakým způsobem stát garantuje lidem jejich práva a jak to probíhá v praxi?

Každému právu odpovídá povinnost jiného realizaci tohoto práva strpět. Třeba právu na život odpovídá povinnost druhého nezasahovat do tohoto práva a nevzít život jinému. Jestliže zákon někomu garantuje nějaké právo, obsahuje zpravidla také mechanismy, jak dotyčný může svá práva bránit. „Základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci.“ (čl. 4 Ústavy ČR) Ochranu právům pak také poskytují i jiné státní orgány tam, kde jim tuto pravomoc svěřuje zákon.

V případě přítomnosti otce nebo jiného doprovodu u porodu Ústavní soud uvádí, že „problematika přítomnosti otce, popř. jiné osoby blízké u porodu, souvisí na úrovni ústavního pořádku s obecnou ochranou rodinného života“ 1 podle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod České republiky („Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života.“)

Dále pak podle čl. 32 odst. 1 Listiny „Rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona.“

a odst. 2: „Péče o děti a jejich výchova je právem rodičů; děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči. Práva rodičů mohou být omezena a nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona.“

Na úrovni podústavního práva je pak toto právo zakotveno v § 28 odst. odst. 3 písm. e) zákona o zdravotních službách:

„Pacient má při poskytování zdravotních služeb dále právo na přítomnost osoby blízké nebo osoby určené pacientem, a to v souladu s jinými právními předpisy a vnitřním řádem, a nenaruší-li přítomnost těchto osob poskytnutí zdravotních služeb.“

Ráda bych zde zdůraznila, že tento výklad není z mé hlavy. Je to citace rozhodnutí Ústavního soudu, takže ano, skutečně vychází právo na přítomnost otce či jiné osoby u porodu z obecné ochrany rodinného života, garantované Listinou základních práv a svobod.

 

Porodnice rozhoduje o právech klientů?

 

Vyjádření ombudsmana v rozhovoru bylo bohužel velice nešťastné. Cituji:

To je jako v demokratické společnosti – co není zakázáno, to je povoleno. Na všechno, co není zakázáno mají občané právo. Ale právo ve skutečnosti je to, co můžete vymáhat. Co stát může vymáhat. To je skutečné právo. Ne, že chodíte po jedné noze.

Právo je to, co stát může vymoci silou. A to je podstatný rozdíl. Jestliže řekneme, že přítomnost otce u porodu je jejich právem, ale porodnice může říct, že to právo pro ni neplatí, tak jaké je to právo? Chcete říct, že blízká osoba může být u všech zdravotních zákroků? U operace slepého střeva? Jaké je to právo, jestliže o něm rozhodne porodnice? Přece o svých právech mohou rozhodovat občané.“

Hlavní kámen úrazu je právě v tomto tvrzení. Porodnice nerozhoduje o žádném právu pacienta. Pacient má určitá, poměrně rozsáhlá práva, která mu garantuje právní řád. Na nejvyšší úrovni je to Listina základních práv a svobod (právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života).

Tato obecně vymezená práva pak konkretizují jednotlivé zákony. Například občanský zákoník, který obsahuje právní úpravu rodinného práva, trestní zákoník obsahující mimo jiné celou pasáž „Trestné činy proti rodině a dětem“ a v neposlední řadě, pro zdravotní péči zásadní, zákon o zdravotních službách (§28 – § 42 Práva a povinnosti pacienta a jiných osob).

Jestliže zákon o zdravotních službách přiznává pacientovi nějaká práva, je povinností poskytovatele zdravotních služeb tato práva respektovat, přičemž navíc: „Poskytovatel je povinen poskytovat zdravotní služby na náležité odborné úrovni, vytvořit podmínky a opatření k zajištění uplatňování práv a povinností pacientů a dalších oprávněných osob, zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků při poskytování zdravotních služeb.“

Právu pacienta tak odpovídá povinnost poskytovatele zdravotních služeb zajistit realizaci tohoto práva. Není zde žádná rozhodovací pravomoc poskytovatele „umožní – neumožní“. Právo klienta je dáno a pokud nespadá pod jednu z výjimek, musí poskytovatel realizaci toho práva umožnit.

Výjimky, kdy lze toto právo pacienta ze strany poskytovatele omezit, stanoví přímo zákon o zdravotních službách. Jsou to ale jediné případy, kdy poskytovatel zdravotních služeb je oprávněn do práva pacienta legálně zasáhnout.

Pro případ přítomnosti osoby blízké u porodu jsou to tyto situace:

  • přítomnost osoby blízké je v rozporu s vnitřním řádem, nebo
  • přítomnost osoby blízké je v rozporu s jinými právními předpisy, nebo
  • přítomnost této osoby naruší poskytování zdravotních služeb. (§ 28 odst. 3 písm. e) zákona o zdravotních službách)

Není pravdou, že by stát dodržování těchto práv nevymáhal. Přímo zákon o zdravotních službách obsahuje úpravu přestupků, kterých se může poskytovatel dopustit. Jedním z nich je také to, že poskytovatel zdravotních služeb v rozporu s § 28 neumožní při poskytování zdravotních služeb přítomnost jiných osob (lze uložit pokutu až 100 000 Kč). Přestupky projednává Krajský úřad.

Pro ilustraci celého problémů ombudsman použil tento příklad:

„Možná nevhodný, ale demonstrativní případ:

To je stejné, jako kdyby soud v USA v šedesátých letech řekl, že černoši mohou jezdit autobusem s bílými, ale současně by řekl, že o tom rozhodne dopravní společnost. Tedy ano, máte na to právo, ale jestli to právo můžete použít, rozhodne porodnice. Tak co to je za právo? Jestliže je právo podmíněno rozhodnutím porodnice, no tak je to asi jiné právo, než jakého se může občan kdykoli bez ohledu na cokoli dovolat?

Jak jste dospěl k tomu, že to není právo, ale možnost? Je to jiné právo, než jakého se může občan kdykoli bez jakýchkoli podmínek a bez ohledu na cokoli dovolat. Jestliže mají občané práva, o kterých rozhoduje porodnice, tak to je jiný typ práva, než jaký si občané myslí.“

Po tom, co jste si přečetli výše už jistě chápete, v čem je tento příklad nesedí. Po určité úpravě a se zcela jiným závěrem se skutečně dá použít:

„To je jako kdyby soud v USA v šedesátých letech řekl, že každý má právo na přepravu autobusem za podmínek, že dodržuje přepravní podmínky, jeho chování není v rozporu s jinými právními předpisy a nenaruší provoz dopravního prostředku.“

Výklad je tedy přesně opačný.  Není to poskytovatel, kdo rozhoduje o tom, jestli klient své právo může uplatnit. Toto právo je garantované zákonem a omezit jej lze jen za splnění zákonem jasně stanovených podmínek. Nikoli tedy z vůle poskytovatele zdravotních služeb.

Právě toto mentální nastavení přispívá k tomu, že zdravotníci někdy zneužívají svou moc, paternalisticky rozhodují za klienty a staví je před hotovou věc.

Zdravotnictví je ale služba stejná, jako jakákoli jiná, třeba i jako služba dopravní společnosti.

Můžete se rozhodnout, jestli ji využijete nebo ne.

O její podobě rozhoduje na základě informací od lékaře vždy klient!

Zažili jste v porodnici nedůstojné zacházení a chcete se mu příště vyhnout?

 

 Máte svá vlastní porodní přání a chtěli byste, aby byla při porodu splněna?

Poradím vám jak na to sPRÁVNĚ!

Stáhněte si ZDARMA můj e-book Pět práv, která vás v porodnici podrží

________________________________________________________________________________________________

Vysvětlivky:

1) Nález Ústavního soudu ČR z 12. 4. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3035/15

 

Komentáře

Jsem právnička, ale především jsem matka. Mateřství mi v mnohém otevřelo oči, a proto pomáhám rodičům znát jejich práva a práva jejich dětí. Jsem také autorkou knihy (a e-knihy) Příručka informovaného rodiče do porodnice, která už pomohla mnoha rodičům stát si za svými právy a e-booku Informovaný souhlas – vše, co potřebujete vědět, ale bojíte se zeptat Více o mně si můžete přečíst zde.

Subscribe To Our Newsletter

Subscribe To Our Newsletter

Join our mailing list to receive the latest news and updates from our team.

You have Successfully Subscribed!